Jindra (49): Děti vylétly z hnízda a já brzy zjistila, že žádného chlapa nepotřebuji

Dcery jsem vychovávala prakticky sama. Jejich táta se po rozvodu postupně vytratil. Alimenty posílal a tím to haslo. „Vesmír“ mi ale naštěstí nadělil skvělé dcery! Doma vše klapalo bez hádek a dramat, bylo nám dobře. Poslední dva roky jsem ale věděla, že to brzy skončí. Starší Aneta měla přítele a mladší Bára mluvila o bydlení s kamarádkou. Přála jsem jim to, ale samoty jsem se pochopitelně bála. A tak jsem se rozhodla, že se na jejich odchod připravím. Začala jsem chodit na schůzky a seznamovat se.

Věra (55): Děti vylétly z hnízda a manžel se chce milovat každý den. Já o to ale nestojím

Začínám randit!

Kamarádka mi založila profil na seznamce. „Musíš si někoho najít dřív, než holky odejdou, jinak se doma zblázníš!“ tvrdila. Znělo mi to logicky. Byla jsem na několika schůzkách. Jeden muž mluvil dvě hodiny o bývalé manželce, druhý mi už při druhém rande vysvětloval, že by chtěl časem bydlet u mě.

Pár mužů bylo docela sympatických, ale žádná velká jiskra nepřeskočila. Přesto jsem hledání nevzdávala. „Mami, ty se fakt bojíš být sama? Vždyť máš tolik přátel…“ zeptala se jednou Aneta. Musela jsem si přiznat, že ano. Do té doby jsem sama nikdy nežila. Představa, že večer odemknu a za dveřmi nebude vůbec nikdo, mi přišla doslova hororová.

Bohumila (56): Děti vylétly z hnízda a přepadl mě smutek. Myslela jsem si, že mě se to týkat nebude

Doma bylo najednou ticho

Když se holky odstěhovaly, vše bylo zvláštní. Automaticky jsem kupovala moc jídla a několikrát na ně chtěla volat do jejich pokojů, než mi došlo, že jsem sama. Ale postupně si vše „sedalo“. Když jsem jednou v pátek večer seděla sama v křesle – nechtělo se mi s kamarády na bowling –, zavolala mi Aneta. „Mami, nechceš přijet? Jsem sama doma.“ Jenže mně se nechtělo, užívala jsem si páteční večer v dece, s horkou čokoládou a knížkou! Tolik báječných věcí jsem do té doby neznala…

Nemusela jsem čekat na koupelnu, klidně týden jsem nevařila a neuklízela! Neudělala jsem si totiž žádný nepořádek. V sobotu jsem si četla v posteli klidně do oběda a pak se pozvolna rozhodovala, jak strávím odpoledne. „Ty jsi nějaká podezřele spokojená. Nemáš někoho?“ smála se mi Bára nedávno, když se u mě zastavila.

Svatava (63): Rozvod na stará kolena je to nejlepší, co mě mohlo potkat. Konečně můžu skákat padákem a lézt po horách

Chlap mi najednou připadal navíc

Na seznamku jsem chodila čím dál méně. Pak jsem se seznámila s Petrem. Byl milý, rozvedený, vtipný a objektivně mu nebylo co vytknout. Po několika schůzkách navrhl, že by u mě mohl strávit celý víkend. A já místo radosti pocítila něco, co mě samotnou překvapilo. Představila jsem si, že bude dva dny u mě doma, ráno se budu přizpůsobovat tomu, co chce dělat, a večer řešit, na co se budeme dívat, a tak jsem se nějak vymluvila.

Od té doby uplynulo několik měsíců, s Petrem jsem to utnula a nikoho nehledám. Holky za mnou chodí, voláme si každý den, máme se stále moc rády. Možná že časem změním názor, ale úplně poprvé mám v životě prostor, který patří opravdu jen mně, a překvapivě se mi ho nyní nechce vzdát. Kamarádka pořád tvrdí: „Počkej, ono ti začne být smutno.“ Možná má pravdu, kdo ví. Jenže zatím večer zavřu dveře svého tichého bytu a místo samoty cítím nebeský klid. Kdo ví, zda budu chtít ještě někdy pustit někoho dovnitř.

Alena (64): Donutila jsem osmatřicetiletou dceru konečně odejít z domu a oběma nám tím vrátila ztracenou svobodu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].