Věra (55): Děti vylétly z hnízda a manžel se chce milovat každý den. Já o to ale nestojím

ustaraná, pobouřená, rozhozená
Zdroj: Freepik

Věra se dlouho těšila na období, kdy budou mít s manželem konečně víc prostoru, soukromí, komfortu. Malý byt, ve kterém s dvěma syny léta žili, jim žádný prostor nedával. Jenže když děti odešly, přišla změna, na kterou Věra nebyla připravená.

Martina Šebestová
Martina Šebestová 11. 04. 2026 17:00

Mnoho let jsme byli v malém bytě natěsnaní jako sardinky, s manželem jsme celé roky spali v obýváku, soukromí jsme měli nulové. Když synové odešli, těšila jsem se, že budeme mít konečně svou ložnici, muž soukromí ve vlastní pracovně a já klid v kuchyni i u šicího stroje. Jenže realita je úplně jiná. Můj muž jako by omládl o dvacet let a začal se dožadovat intimností skoro každý den. „Teď na sebe máme konečně čas…“ opakuje dokola nadšeně a bez zábran mě neustále poplácává a ohmatává. Jenže já na to v mém věku už chuť, energii ani náladu tak často nemám.

Těšila jsem se na klid, ne na povinnost

Když se synové odstěhovali, první dny byly krásné. Ticho, uklizený byt, žádné hádky o koupelnu. Kluky mám moc ráda, ale rozhodně jsem netrpěla žádným syndromem prázdného hnízda. „To je pohoda, viď?“ libovala jsem si a muž přitakával.

Už první týden se ke mně začal mnohem více tulit, stále vyhledával kontakt, a já si říkala, že je to vlastně hezké. Užívala jsem si to. Jenže „užívání“ mě brzy začalo zmáhat. „Tak šup šup do pelíšku!“ hnal mě od šicího stroje, od seriálu, z vany, od knížky… Šlo mu pochopitelně o jediné.

Začínám se mu vyhýbat

Zpočátku jsem se snažila vyhovět. Říkala jsem si, že po letech nulového soukromí a „rychlovek“ je to asi normální. Jenže postupně jsem začala být unavená a podrážděná. „Co kdybychom šli dneska prostě spát? Jsem z práce utahaná a také už mi není dvacet,“ vysvětlovala jsem opatrně. Nechtěla jsem ho urazit. Podíval se na mě zklamaně a laškovně si povzdechl: „Když ty jsi tak pěkná ženská… Tobě se to se mnou nelíbí?“

Pochopitelně nešlo o to, že bych na sex rezignovala, ale jednoduše ho nechci každý den. Začala jsem si hledat výmluvy, chodila jsem spát dřív, dělala, že jsem nastydlá, že mě bolí břicho, anebo zůstávala pod nějakou záminkou co nejdéle v kuchyni. „Ty se mi vyhýbáš,“ stěžoval si. Byl neodbytný a já zoufalá.

Jak mu to mám vysvětlit?

Nechci ho ranit. Oba jsme se těšili na to, až budeme mít více času jeden na druhého. Vážím si toho, že je mi muž věrný, že se mu i po letech stále líbím, že mě má rád. Ale mám po přechodu a už opravdu nepotřebuji sex každý den! Těšila jsem se na klid, na večery u šicího stroje nebo u knížky – nechci každý večer „juchat“ jako za mlada!

Nedávno mi zklamaně řekl: „Já myslel, že teď začneme novou kapitolu…“ Jenže pro každého z nás je ona kapitola úplně o něčem jiném. Bojím se, že když mu řeknu naplno, jak to cítím, zraním ho, anebo ho dokonce dotlačím k tomu, aby se začal rozhlížet po nějaké náhradnici.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Vítejte! v domě dvorního fotografa Karla Gotta: Dva obýváky i srub zdobený Vinnetouem nám ukázal František Jirásek

Související články

Další články