Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Petr se zamiloval do ženy, která ho fascinovala svou otevřeností a bezprostředností. Postupně ale zjistil, že její zvláštní záliba v jeho tělesném pachu a nošeném oblečení je něco, co nedokáže ve vztahu akceptovat.
Když jsem Kláru poznal, byl jsem z ní nadšený. Říkala věci napřímo, nic neskrývala, v ničem netaktizovala, nemanipulovala – s tím vším jsem měl bohužel z předchozích vztahů bohaté zkušenosti. „Lhaní všechno komplikuje. Já vše říkám narovinu,“ prohlásila hned na začátku. Připadalo mi to osvěžující a všechno zjednodušující. Po posledním vztahu plném mlčení, náznaků a skrytých trestů, to byla změna k lepšímu. Jenže právě její otevřenost postupně odhalila i věci, na které jsem nebyl připravený.
Začalo to nenápadně
Klára měla zvláštní vztah k pachům. Nejdřív mi to přišlo docela vzrušující a lichotivé. Ráda mě očichávala, vůbec jí nevadil můj pot, naopak jeho pach vyloženě vyhledávala. „Takhle voníš nejlíp,“ řekla mi třeba, když jsem kvůli zpožděnému spoji doslova přiběhl na schůzku. Lichotilo mi to.
Jenže postupně přidávala další věci. „Hele, to tričko ještě neper,“ zastavila mě jednou v koupelně, když jsem dával povlečení do pračky a chtěl tam přihodit i triko ze včerejška. „Mám to ráda takhle.“ Tričko mi vzala z ruky, připlácla si ho na obličej a odcházela. Zasmál jsem se tomu, ale nějak se mi to celé přestávalo zamlouvat.
Začalo mi to přerůstat přes hlavu
Časem se její podivné chování stupňovalo. Klára si moje nošené věci schovávala, někdy i bez ptaní. Jednou jsem hledal svou starou pracovní mikinu a našel ji u ní v tašce – spolu s mými ponožkami! „Promiň, chtěla jsem si domů odnést kousek tebe. Příští týden bych ti to vrátila,“ řekla úplně klidně. V tu chvíli mi to už nepřišlo ani roztomilé ani nevinné.
Už jsem to nevydržel a poprvé o tom tématu otevřeně mluvil. „Klárko, tohle je na mě zkrátka moc,“ řekl jsem. „Já vím, že je to trochu divný, ale měla jsem pocit, že s tím nemáš problém. Každý máme něco…“ řekla bez rozpaků.
Zkoušel jsem jí vysvětlit, že mi to není příjemné. „Miláčku, nemůžeš si přece brát bez domluvy moje věci,“ řekl jsem. Ona si jen odfrkla: „Tak si je nenechávej válet všude.“ Byla pořád stejná – spontánní, upřímná, ale vůbec ne opatrná.
Došlo mi, že to nedokážu přijmout
Snažili jsme se najít nějaký kompromis, ale moc to nefungovalo. Klára občas ubrala, pak se to zase vrátilo. Patřilo to k její povaze, nechtěla se omezovat. Já se začal doma hlídat, přemýšlel jsem, co kde nechávám. Ten pocit, že nemám kontrolu nad vlastním prostorem, se mi nelíbil. A také se mi začalo protivit, že mou přítelkyni zkrátka vzrušuje smrad.
Po půl roce vztahu jsme se poprvé pohádali. Už jsem to nevydržel, vybuchl jsem a bohužel padla i slova „smrad“ a „úchylka“. Ihned jsem toho litoval. Chvíli bylo ticho a pak jen pokrčila rameny a v překvapivém klidu pronesla: „Tak se holt k sobě nehodíme…“ Rozešli jsme se před čtrnácti dny. Byla to prazvláštní zkušenost.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
