
Miluška si myslela, že jen pomáhá osamělému starému pánovi ze sousedství. Brala ho jako milého souseda, který je vděčný za každou pomoc a vlídné slovo. Jenže pan Bohouš chtěl mnohem víc!
Před pěti lety jsme koupili starší dům, který rekonstruujeme. Naším přímým sousedem je pan Bohouš. Je mu hodně přes sedmdesát, chodí o berlích a žije sám. Je sice soběstačný, ale každou pomoc vítá. Starého pána mi proto bylo líto. Občas jsem mu nakoupila ve městě, kam dojížděl jen s obtížemi, zašla do lékárny a podobně. Občas mi uvařil kávu a prohodili jsme pár slov. „Jste zlatá ženská,“ říkával a já měla dobrý pocit, že mohu trochu pomoci.
Brala jsem ho jako neškodného dědu
Pan Bohouš byl vždy hodně kontaktní. Rád se dotýkal mé ruky, zad, jednou mě laškovně plácl přes stehno, ale víc si nikdy nedovolil. Někdy prohodil nějaký košilatý vtip – brala jsem to s nadhledem. „Je starý a osamělý, vyrostl v jiné době, moc nerozumí hranicím,“ říkala jsem si.
Na jaře minulého roku jsem začala s otužováním. „To smekám, sousedko, jste fakt dobrá. A kdepak se otužujete?“ vyptával se. Řekla jsem, že mám na zahradě za domem velký sud a soukromí. Nebo jsem si to aspoň myslela...
Z toho, co jsem viděla, mi bylo zle
Bohouš se o vše dopodrobna zajímal, a nakonec se zeptal, zda se otužuji v plavkách. Mně hloupé to nepřišlo divné. Řekla jsem mu, že samozřejmě, že ne, vždyť by mě plavky pak studily! Smála jsem se a on také.
Otužuji se každý den a pár dní po Vánocích jsem si při drobné opravě plotu všimla, že jsou v něm poblíž sudu navrtané dvě malé dírky zhruba ve výšce očí! Když jsem si vzala štafle a koukla za plot, bylo zjevné, že má v tom místě zbudovanou pozorovatelnu! Větve pichlavých keřů byly pěkně vysekané, na zemi byly vyskládané čtyři dlaždice do většího čtverce, aby za mokra nestál v blátě.
Udělalo se mi špatně. Sledoval mě pěkně z metru, musel vidět každý detail. „To snad ne,“ šeptala jsem si sama pro sebe a mému žárlivému manželovi jsem to raději neřekla. Nechtěla jsem, aby udělal nějakou hloupost.
Nevím, co s tím mám dělat
Ten večer jsem se neotužovala a ještě tu noc díry v prknech zacpala. Bohoušovi zcela jistě muselo dojít, že vím vše. Už měsíc po mně nic nechtěl, když je na zahradě a já vyjdu ven, rychle někam zmizí. Už si toho všiml i manžel. „Mili, co je se sousedem, přijde mi, že se přede mnou schovává. Vy jste se nějak nepohodli, urazil se?“ zeptal se mě nedávno.
Málem jsem mu vše vyklopila, ale zarazila jsem se včas. Můj muž je fajn chlap s jedním slabým místem. A tím je žárlivost. Nežárlí nijak extrémně a patologicky, nesleduje každý můj krok, ale nemá rád, když na mě nějaký muž moc zírá, anebo se o mě více zajímá. Z tohoto důvodu se čas od času, díky mým trochu nadstandardním vnadům, dostane s někým do křížku. Kdyby tušil, že mě soused šmíroval nahou, bylo by opravdu zle.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




