Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Mira je dvě desetiletí šťastně vdaná a s úsměvem vzpomíná na začátky svého vztahu. Před dvaceti lety chtěla všechno ukončit, ale o jejím osudu rozhodla náhoda.
Když se dnes s manželem pohádáme, tak si občas vzpomenu, jak málo stačilo, aby náš příběh vůbec nezačal. Bylo mi čtyřiadvacet, s Jindrou jsme spolu chodili sotva tři měsíce a já měla víc a víc pocit, že to zkrátka není ono. Byla jsem tehdy „divoška“, Jindřich byl můj opak – kliďas, co ho nic nerozhází. Nakonec jsem se odhodlala vztah ukončit. Domluvila jsem si s ním schůzku, v hlavě připravila „řeč“, nechtěla jsem mu ublížit. Byl fajn kluk. Jenže ten den jsem si po obědě lehla… a usnula.
Plánovaný rozchod se nekonal
Probudila jsem se až večer úplně rozlámaná a s horečkou. „To snad ne!“ pomyslela jsem si, když jsem zjistila, kolik je hodin. Jindra mi mezitím na kolej několikrát volal. Napsala jsem mu jen krátkou zprávu, že je mi špatně a ozvu se.
Druhý den mi volal znovu. „Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě. Měla jsem horečku a sotva jsem mluvila. „Asi mám chřipku,“ přiznala jsem a v duchu si řekla, že holt rozchod chvíli počká. Nechtěla jsem se rozcházet po telefonu, dřív se to tak nedělalo. „Až se uzdravím, vyřeším to,“ řekla jsem si.
Začal se o mě starat
Jenže Jindra mě neskutečně překvapil. Zahrnoval mě péčí a laskavostí – což ostatně dělá dodnes. I když ubral trochu romantiky a přidal jemně ironický humor. Tehdy se u mě objevil s taškou napěchovanou ovocem. „Musíš jíst vitamíny,“ řekl a položil mi na stůl snad pět kilo pomerančů. Další den přinesl květiny. „Ať máš radost,“ usmál se. Byla jsem slabá, unavená, na koleji osamělá a ze všeho trochu dojatá.
„Neblázni, už radši nechoď, ať se nenakazíš,“ opakovala jsem mu a měla trochu černé svědomí. Vždyť jsem se s ním plánovala rozejít! Jen mávl rukou a chodil dál. Věděl, že jsem na pokoji sama. Spolubydlící byla u rodičů, nechtěla se nakazit. Povídali jsme si, vařil mi čaj, vedle postele kupil hromadu ovoce, které jsem samozřejmě nestačila jíst. Mé plány na rozchod se během pár dní úplně rozplynuly.
Dnes se tomu smějeme
Vše jsem mu přiznala až po svatbě. Seděli jsme večer u vína a já se jen tak mimochodem přiznala: „Víš, že jsem se s tebou kdysi chtěla rozejít?“ Podíval se na mě překvapeně a pak se rozesmál.„To si děláš srandu! A kdy?“ Trochu jsem se lekla – nezraním ho?
Když jsem mu celý příběh dovyprávěla, rozesmál se. „Tak to jsem měl asi štěstí,“ prohlásil a objal mě. Dnes jsme spolu dvacet let, máme tři děti a výbornou rodinnou historku. Občas mě napadne, jak zvláštní je, že o tak velké věci, o celém mém dalším životě, rozhodla obyčejná únava z nemoci a jedna zaspaná schůzka. Samozřejmě někdy přemýšlím, jaký by dnes byl můj život, kdybych nezaspala.
Ina (38): Ostříhala jsem si ofinu a přítel se se mnou málem rozešel. Prý se na mě nemůže ani podívat
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
