
Když Eliška Mirka poznala, měla po dlouhé době pocit, že narazila na někoho, s kým by to konečně mohlo vyjít. Jenže měsíc poté, co se seznámili, jí život ukázal, že i banální věc může být pro někoho důvodem, proč ze vztahu vycouvat.
Čtyři týdny jsem měla hlavu v oblacích. To, jak nám to klapalo, mi přišlo naprosto dokonalé. Po dlouhé době jsem měla pocit, že jsem narazila na někoho, s kým bych chtěla mít vážný vztah, s kým bych chtěla žít. Jenže stačil jeden jediný detail a vše se zbortilo. Neumím totiž lyžovat a lyžování mě vůbec nepřitahuje. Zimu nemám ráda. Když to Mirek zjistil, několik dní se mi neozval. Poté, co mi po dlouhém mlčení konečně odepsal, jsem pochopila, že nepůjde o příběh s hezkou tečkou.
Začátek byl „jízda“
Seznámili jsme se na oslavě třicátých narozenin našeho společného známého. Hrozně moc se mi líbil a já jemu evidentně také. Začátek našeho vztahu byl rychlý a velmi intenzivní. Byla to prostě „jízda“. Jenže jak rychlý byl začátek, tak rychlý byl i konec.
Po měsíci, kdy jsem chodila s hlavou vysoko v oblacích, dokonce navrhl společnou zimní dovolenou. „Miluji jednu chatu v Rakousku, jezdili jsme tam s našimi roky na lyže, pojeď se mnou,“ navrhl mi. Jenže já nelyžuji a zimu vyloženě nesnáším. Což jsem mu i řekla. „Nejel bys raději někam do tepla?“ navrhla jsem a dodala, že miluji moře a ráda plavu. Mirek na to nic neřekl, jen zvedl obočí.
Přestal komunikovat
Od toho rozhovoru se přítel odmlčel. Neodpovídal mi na zprávy, nebral telefon. Bylo to divné. Dva dny, tři dny… začala jsem si v hlavě vytvářet scénáře, co jsem udělala špatně. Chvíli jsem se i bála, jestli se mu něco nestalo. Ten kontrast mezi jeho nadšením a náhlým tichem byl až děsivý.
Nakonec jsem mu zavolala z pracovního mobilu. Zvedl to. Číslo neznal. Chvíli byl v rozpacích, pak se pokoušel vymlouvat, ale na to jsem nebyla zvědavá, už jsem to znala z minulých vztahů. A tak jsem se ho naprosto narovinu zeptala, co se děje a zda chce ve vztahu pokračovat. Jeho odpověď mě zaskočila, překvapila i šokovala.
Skončil se mnou během pár minut
„Eliško, ok, tak já ti to řeknu narovinu. Potřebuji partnerku, se kterou můžu sdílet svoje koníčky. Lyžování je pro mě životní styl. Válet u moře se fakt nikdy nehodlám,“ sdělil mi do telefonu dle mého docela neomaleně. Chvíli jsem jen hledala slova. „Jak tomu mám rozumět, je to tedy konec? Jako fakt, kvůli lyžím?“
„Neber to osobně, jsi milá, ale já to tak mám nastavené,“ řekl a pak zavěsil! A bylo. Žádné vysvětlení navíc, žádný prostor pro kompromis. Kdybych mu nezavolala, tak se zřejmě neozve a prostě se vypaří. Vůbec bych to do něj neřekla. Celý měsíc byl naprosto skvělý. Pár kamarádek mi řeklo, že jsem měla vlastně štěstí, že se tak rychle ukázalo, s kým jsem měla tu čest. Občas si ale říkám, zda to třeba nebyla jen výmluva. Zkrátka si užil a šel o dům dál…
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




