
Dana čekala, až si přítel rozmyslí svůj negativní postoj k závazkům. Ale marně. Po rozchodu se dozvěděla, že si bude brát novou přítelkyni, která je těhotná.
S bývalým přítelem jsme spolu strávili tři roky. Plánovala jsem s ním budoucnost, i když on sám o ní mluvil nerad. Tvrdil, že svatba není důležitá, že papír nic nezmění. A děti? „Možná někdy, ale určitě ne teď,“ říkal pokaždé, když jsem to téma jenom naznačila.
Všechno mezi námi bylo „na pohodu“
S Markem jsme se potkali v práci. Byl vtipný, klidný, chytrý – typ muže, který nevyhledává pozornost, ale přesto ji přitahuje. Zamilovala jsem se do něj pomalu, ale jistě. Na začátku našeho vztahu jsme byli fakt šťastní. Trávili jsme spolu víkendy, jezdili na výlety, vařili si doma, večer koukali na filmy. Všechno působilo přirozeně, jako by to tak mělo být. O budoucnosti jsme mluvili jen okrajově. Já jsem měla jasno – chtěla jsem rodinu, dítě, domov, kde bude cítit bezpečí. On měl jinou představu. „Nechci se vázat,“ říkal tehdy. „Mám tě rád, ale svatba mi nic neříká. Lidi se berou, aby se po pár letech rozvedli. Mně to stačí takhle.“
A já mlčela. Protože jsem ho milovala. Byla jsem přesvědčená, že až uvidí, jak jeho kamarádi zakládají rodiny, začne o tom přemýšlet jinak. Když se oženil jeho nejlepší kamarád, řekla jsem tehdy v žertu: „Třeba budeš příště na řadě ty.“ Jen se usmál a zavrtěl hlavou. Čas plynul a jeho postoje se neměnily.
Když jsem se jednou opatrně zeptala, jestli si vůbec někdy dokáže představit mít dítě, odpověděl: „Já si nedovedu představit, že bych byl někdy táta. V dnešní době mít děti, to je sobectví.“ Ty věty mě bolely víc, než jsem si chtěla přiznat. Přesto jsem s ním zůstala. Věřila jsem, že když ho nebudu tlačit, jednoho dne se to v něm zlomí samo.
Stáli jsme na místě
Když jsme se jednou večer pohádali kvůli hlouposti, ze mě to vyklouzlo: „Víš, co mě nejvíc děsí? Že se jednou probudím a bude mi čtyřicet. A pořád budu čekat, až se rozhodneš.“
„Možná bys měla najít někoho, kdo chce to samé co ty.“ Bylo to, jako by mi vzal půdu pod nohama. Ale měl pravdu. O pár dní později jsem se odstěhovala.
Zjistila jsem, že se žení
Po půl roce jsem se dozvěděla, že má novou přítelkyni. Vzala jsem to v klidu, přála jsem mu, aby byl šťastný. Jenže pak přišla zpráva, kterou jsem nečekala – bude se ženit. A jeho partnerka čeká dítě. Když mi to kamarádka řekla, musela jsem si sednout. Měla jsem pocit, že slyším špatně. Ten muž, který mi celé roky tvrdil, že nechce svatbu ani děti, se během pár měsíců rozhodl přesně pro to, o čem jsem s ním tolikrát snila.
Časem jsem ale pochopila, že lidé se opravdu mění – jen ne vždycky v době, kdy bychom si to přáli. Možná se Marek změnil, protože ztratil mě. Možná ho to donutilo přemýšlet, co v životě vlastně chce. A možná ho tahle nová žena potkala v jiném okamžiku – kdy už věděl, že běh před závazky nikam nevede. Možná se poprvé doopravdy zamiloval.
Dnes už se na to dívám jinak
Neříkám, že mě to nebolí. Když jsem viděla jejich svatební fotku na sociálních sítích, musela jsem ji rychle zavřít. Ale už necítím zlobu. Možná jsme si s Markem dali přesně to, co jsme měli – on mi ukázal, že mám právo chtít víc než jen čekat. A já jemu možná pomohla pochopit, že vztah bez závazků nakonec stejně nestačí.
Dnes vím, že až potkám někoho nového, nebudu se bát říct, co od života opravdu chci. Protože kdo chce totéž, ten se přesvědčovat nemusí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




