
Věra se cítila v manželství jako v pasti. Uhasla veškerá vášeň a ona se s tím nemohla smířit. Po aférce s kolegou ožila a jiskra se vrátila i do manželství. Věra tvrdí, že nevěra může někomu i pomoci přežít krizi ve vztahu.
Nikdy by mě nenapadlo, že právě nevěra bude tím, co zachrání naše manželství. Kdyby mi to někdo řekl před pár lety, měla bych ho za cynika. Ale život mě naučil, že láska není černobílá a že se věrnost může někdy stát spíš klecí než důkazem oddanosti.
Když se z manželství stane rutina
S Tomášem jsme spolu už čtrnáct let. Máme dvě děti, dům, práci, všechno, co se od spokojené rodiny čeká. Jenže někde po cestě jsme se ztratili. Přestali jsme spolu mluvit, začali jsme jen fungovat. Ráno rychlá káva, děti do školy, práce, odpoledne úkoly, večeře, televize. A mezitím ticho. Takové to ticho, které není klidem, ale prázdnotou.
Když jsem se na něj večer podívala, viděla jsem muže, kterého znám nazpaměť. Každé jeho gesto, každé slovo, každý zvyk. Ale už jsem necítila tu jiskru, která tam kdysi byla. Zpočátku jsem si říkala, že je to normální. Všichni přece říkají, že po letech vášeň vyprchá. Jenže já jsem se pak už cítila, jako bych umírala zaživa. Neradovala jsem se z maličkostí jako dřív, pomalu se mi ani ráno nechtělo z postele.
Na školení v Brně jsem potkala Michala. Byl to kolega z jiné pobočky. Vtipný, pozorný, prostě někdo, kdo se na mě díval tak, jak už se Tomáš dlouho nedíval. Nechci hledat nějakou omluvu. Ale ten pocit, že jsem zase viděná a chtěná, mi úplně vyrazil dech. Nejdřív jsme si psali. Pak zašli na kávu, prostě klasika. A pak už to šlo nějak samo.
Když se mi vrátil manžel
Neměla jsem výčitky. Bylo to zvláštní, protože jsem vždycky tiše odsuzovala ženy, které podvádějí. Jenže teď jsem chápala, že někdy to není o chtíči, ale o přežití. Michal mi vrátil chuť do života. Začala jsem se usmívat, starat se o sebe, být lehčí – a paradoxně i k Tomášovi mnohem laskavější.
Změny si všiml i on. „Připadáš mi poslední dobou taková veselejší a je s tebou zase sranda,“ řekl nezištně. Najednou se zajímal, proč se tolik směju, proč mám dobrou náladu. Začal mě zvát na večeři, ptát se, jak se mám. Viděl, jak mi to zase sluší. Možná i cítil, že mě svým způsobem ztrácí. Možná jen reagoval na to, že jsem zase působila šťastně. Ale něco se mezi námi pohnulo. Neřekla jsem mu nikdy nic a nemám to v plánu. Ne proto, že bych byla takový srab, ale protože jsem věděla, že tohle by nepochopil.
S Michalem jsme se po čase přestali vídat. Nebylo třeba to natahovat. On měl svůj život, já svůj. Ale to, co se mezi námi stalo, mě změnilo. A díky tomu jsem dokázala znovu vnímat i svého manžela. Je dost možné, že se to někdy zase stane znovu. Nevěru nevyhledávám, ale už se na ni nedívám jako na smrtelný hřích. Kdo ví, třeba je mi nevěrný občas i manžel.
Díky nevěře jsme zase spolu
Možná to zní pokrytecky, ale naše manželství od té doby funguje. Ne ideálně, ale víc opravdově. Přestala jsem mít potřebu, aby Tomáš byl dokonalý. Přijala jsem ho takového, jaký je. A možná právě proto mě přestal ignorovat a začal se zase snažit. Někdy si říkám, že ta aféra byla jen zrcadlo – ukázala mi, kdo doopravdy jsem. A že pokud chci, můžu tu sílu vrátit i do vlastního vztahu.
Vím, že mě mnoho lidí odsoudí. Neobhajuju to. Jen říkám, že někdy nejsou věci tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nevěra mi paradoxně pomohla pochopit, co vlastně od života chci – a že láska se může vrátit i tam, kde už dávno prakticky vyhasla. Jen k tomu někdy vede oklikou, kterou by člověk nečekal.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




