Natálie (38): Manželovu nevěru prozradila dámská vůně sálající z jeho saka

Navenek se možná máme dobře. Máme hezký a velký byt, stabilní práci, svatý klid a plány na dovolenou. Jenže to všechno je jako odraz na hladině – na povrchu krásné, ale pod tím chladné. Kdysi to bylo jiné, ale už si ani nepamatuji, kdy se to začalo měnit. Stále častěji jsem zůstávala sama doma a můj manžel Tomáš se vracel pozdě, unavený tak, že neměl sílu ani se přitulit. „Jen se osprchuju a jdu spát,“ řekl pokaždé.

Nikola (37): Sedmiletý syn zvedl manželův telefon. Změnilo to budoucnost naší rodiny

Ženská vůně na jeho saku

Jednou, když jsem věšela do skříně jeho sako, které jako vždy jen nedbale hodil přes opěradlo židle, něco mě zastavilo. To nebyla jeho vůně. Tahle byla sladká, ženská, intenzivní, ale ne moje. Stála jsem jako paralyzovaná. Přitiskla jsem si sako k obličeji ještě jednou a pomalu jsem se nadechla.

Ta vůně byla příliš výrazná. Držela se v látce, jako by se do ní celé hodiny vsakovala z bezprostřední blízkosti. Patřila někomu jinému a byla přítomná i v ložnici, na jeho polštáři. Prohledala jsem kapsy saka. Nenašla jsem nic, žádné účtenky, jízdenky, poznámky.

Večer jsem dlouho ležela s otevřenýma očima. Přemýšlela jsem, jestli by to Tomáš opravdu udělal, jestli by v sobě našel odvahu. Nebo mu na tom prostě přestalo záležet a nevidí důvod něco skrývat? Už jsem si nebyla jistá, co je děsivější – myšlenka, že mě mohl podvést, nebo že jsem se mohla mýlit v tak vážné věci...

Jana (56): Manžel mě podváděl celé manželství, ale bála jsem se odejít. Teď lituji, že jsem tak dlouho trpěla po jeho boku

Vymlouval se

Když se vrátil z další služební cesty, konfrontovala jsem ho. „Máš někoho?“ zeptala jsem se. Zjevně nečekal takovou otázku. Přestal se dívat od telefonu, ale neměl odvahu podívat se mi do očí. Pokusil se usmát, jako by to nebral vážně. „Co tě to napadlo?“
„Nevím, jen se ptám.“
„Možná se moc díváš na seriály,“ prohodil s předstíranou lehkostí a vstal od stolu.

Než jsem se stihla zarazit, řekla jsem: „Tvoje sako vonělo dámským parfémem. A polštář taky.“
Nezasmál se, nepopřel to. „Možná je to tvůj parfém...“
„Takový nepoužívám. Vím, jak voním,“ dodala jsem.

Ticho, které pak nastalo, bylo těžší než jakékoliv slovo. Neřekl ani „ano“, ani „ne“. A já pochopila, že někdy absence odpovědi znamená víc než jakákoliv zpověď.

Justýna (42): Manžel má s milenkou malého syna. Naše děti ho nenávidí, já cítím prázdnotu

Manžel někoho má

Druhý den mi přinesl tulipány. Kdysi jsem je měla ráda, ale teď stály ve váze jako důkaz toho, že přede mnou něco tají. Dokonce mě pozval na večeři do restaurace, ve které jsme dlouho nebyli. Choval se, jako by ticho z předchozího večera bylo jen sen, který už se rozplynul.

Nedokázala jsem ale u stolu sedět jako dřív. Místo abych poslouchala, co říká o nějakém novém projektu, pozorovala jsem jeho ruce. Všimla jsem si, že se na telefon dívá častěji než dřív. Když jsme se vrátili domů, zmizel v koupelně a byl tam asi deset minut. Nebylo to poprvé a ani naposledy.

Jednoho večera jsem se postavila ke dveřím koupelny a poslouchala. Něco šeptal. Zaklepala jsem. Zmlkl. „S kým mluvíš?“ zeptala jsem se. „To je kvůli práci. Měl jsem zavolat do kanceláře,“ odvětil a ukončil hovor. „Nemusíš se vymlouvat. Už toho vím dost,“ zašeptala jsem. Neodpověděl. Šel do kuchyně, nalil si vodu, jako by se opravdu vrátil z nějaké porady. Cítila jsem, že to je konec našeho manželství.

Monika (41): Můj manžel nedokázal přestat s nevěrami. Tvrdě za to zaplatil

Opustila jsem ho

Snažila jsem se normálně fungovat. Vstávala jsem, chodila do práce, vařila večeře. Každý den mi ale něco připomínalo, že v našem manželství je ještě někdo. Občas jsem cítila tu vůni v prostěradle, jindy se mi zdálo, že na šálku zůstala stopa rtěnky.

Sbalila jsem se, když byl v práci. Jen pár věcí: nějaké oblečení, doklady, kosmetika. Nedělala jsem scény, zanechala jsem jen prázdnou skříň, ve které chyběly moje šaty. Podívala jsem se na byt, který kdysi býval mým domovem. Na závěsy, které jsme spolu vybírali.

Pronajala jsem si malou garsonku s výhledem na střechy a stromy, jejichž listy se už začínaly lehce zlatit. Učila jsem se být sama. Tomáš nezavolal, ani nenapsal. A to bylo dobře. Nechtěla jsem s ním mluvit, nebylo o čem. Nelitovala jsem odchodu. Vzpomínala jsem si, jak se mi tam s každým dalším dnem dýchalo hůř.

Nevěra nezanechává vždy viditelné stopy. Ne vždy je třeba někoho přistihnout, někdy je to jen vůně, která zničí důvěru a řekne víc než slova...

Další příběhy ze života →

Gábina (36): Manželova nevěra se mnou otřásla. Čekala jsem útěchu od kamarádky, místo toho jsem dostala studenou sprchu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].