
Igorovi to v životě se ženami příliš neklapalo, ale věřil, že vztah s vlastní dcerou bude výjimkou. Jenže to se šeredně spletl.
Ženil jsem se poměrně mladý. Nebylo to z velké lásky, ale spíš proto, že jsme si s bývalou partnerkou nedávali pozor a ona otěhotněla. Přesto jsem se rozhodl zachovat se zodpovědně, vzal si ji a chtěl s ní vychovávat naše dítě.
Musel jsem makat, abych splnil ženiny nároky
Zpočátku jsem si říkal, že je to prostě moje cesta. Učil jsem na základní škole, zatímco moje žena Alice se starala o dceru Agátu. Peněz nebylo nazbyt, a tak na mě tlačila, abych se posunul dál. „Takhle přece nemůžeme žít, Igore. Máš na víc,“ opakovala mi.
Po nocích jsem si dodělával titul a Alice držela domácnost. Šlo to pomalu, takže jsem si ještě přivydělával brigádou, aby holky měly všechno potřebné. Byl jsem vyčerpaný, ale to Alici moc nezajímalo. Jednoho dne mi na rovinu řekla: „Buď se o nás postaráš, nebo si najdu jinou cestu.“ Tehdy mi došlo, že jsem si vzal ženu, která se s málem nikdy nespokojí.
Manželka mi oznámila, že už mě nemiluje
Agátce bylo sedm, když jsem se stal docentem. Ve škole mě povýšili na zástupce ředitele a Alice byla konečně chvíli spokojená. Chtěla velký byt a nejlépe ho koupit. Pak nové auto a já vymýšlel, jak to všechno budeme splácet. Povýšil jsem, ale pořád jsem pracoval ve školství a můj plat nebyl zrovna z těch astronomicky vysokých.
Nakonec jsem Alici všechna přání splnil, a když jsem si myslel, že jsem svoji ženu konečně uspokojil, zasadila mi další ránu. ,,Igore, já tě prostě nemiluju a nechci s tebou žít,„ Nebylo to zčista jasna, krize mezi námi byla dlouhodobá, ale snažil jsem se ze všech sil, abych to urovnal. Jenže Alice si někoho našla.
Začal jsem pomalu přicházet i o dceru
Jediné, co jsem chtěl, bylo vychovávat Agátku. Miloval jsem ji. Byla to moje princezna. Alice se odstěhovala, když bylo Agátce devět, a domluvili jsme se na střídavé péči. Aspoň jsem ji mohl vídat. Alice ale trvala na tom, že jí budu platit všechno – kroužky, oblečení, bydlení, jídlo - vše výměnou za čas s vlastní dcerou.
Jenže nic netrvá věčně. Agátka ke mně po čase nechtěla chodit. Nejdřív kvůli tomu, že jsem si našel přítelkyni, pak se jí prý stýskalo po mámě a pak přišly další a další výmluvy. A nakonec mi vyčetla, že jsem to byl já, kdo rodinu rozbil. Nechápal jsem, kde to vzala. A tak jsem se sešel s Alicí, abych pochopil, proč tohle dělá.
Můj svět se rozsypal jako domeček z karet
Byl jsem přesvědčený, že dceru proti mně očkuje. Zuřil jsem a byl rozhodnutý si to s ní vyříkat. Jenže když Alice dorazila, nebyla sama, přišla s cizím mužem. Zlost ve mně vřela, ale držel jsem se. „Ahoj,“ pozdravil. Alice jen kývla a řekla: „Tohle je Radek.“ Podal jsem mu ruku a měl pocit, že mi je povědomý. Pak přišla rána: „Radek je skutečný otec Agáty,“ oznámila chladně.
Zůstal jsem jako opařený: „Cože? A to mi říkáš po tolika letech?“ „Nikdy jsem si nebyla jistá. A Radek tehdy zmizel… Ty jsi byl ten spolehlivý.“ Zarazilo mě jak z minuty na minutu můžu přijít o dítě. „A jak jsi na to přišla teď?“ otázal jsem se jen. „Agáta má stejnou dědičnou nemoc jako Radek,“ řekla a položila přede mě papíry. „Nezlob se,“ dodala.
Zhroutil se mi svět. Agátka pro mě byla vším a teď mi ji vzali. Od té chvíle vím, že už žádné ženě nikdy nebudu věřit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].