Patricie (47): Dcera mi řekla, že nechce děti, aby nestrádaly jako ona. Přitom jsme jí vždy splnili každé přání

Katka (18) mě šokovala tím, že si vůbec neváží toho, co jsme pro ni celé dětství dělali. Bylo jí to málo a připadala si jako „socka“. Přitom jsme jí nosili modré z nebe a podle mě nikdy nestrádala. Ona by prý děti nechtěla, pokud by jim nemohla nabídnout to nejlepší.

Mohlo by Vás zajímat:

Míla (38): Vůbec své dceři nerozumím. Tvrdí, že je na kluky, ale chodí s dívkou

Vnoučat se asi jen tak nedočkám

Některé moje kamarádky se staly brzo babičkami a není jim to po chuti. Připadají si na to příliš mladé, ale já to beru jako výhodu. Být mladá babička znamená znovu si to užít po svém a bez stresu. Mít dost energie a elánu na hlídání. Brala bych vnouče všemi deseti, ale na svou osmnáctiletou dceru samozřejmě nespěchám. Myslela jsem si, že za pět nebo sedm let by to ale mohlo vyjít. Jenže se zřejmě pletu.

Katka se totiž začala o mateřství vyjadřovat poměrně razantně. Byla jsem v šoku z toho, co mi nedávno řekla a nemůžu to pustit z hlavy. „Děti budu mít možná až ve chvíli, kdy si to budu moct dovolit. Chci jim dát kvalitní jídlo, perfektní vzdělání a možnosti. Bez toho mi to připadá sobecký a nedomyšlený,“ vyjádřila se a já si dala okamžitě dvě a dvě dohromady.

„Takže tobě připadá, že jsi strádala a nemáš nejlepší jídlo a vzdělání, jestli jsem to dobře pochopila?“ vyjela jsem na ni šokovaně. Následovala nepříjemná hádka a ani týden poté z toho nejsem moudrá. Naivně jsem si myslela, že jsme dali dětem maximum a nikdy si nepřipadaly v ničem pozadu. Jejich přání jsme plnili na úkor vlastního pohodlí.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (64): Nechala jsem dceři byt a odstěhovala se na chalupu. Ona si toho ale vůbec neváží a já se cítím osamělá

Pro dobrotu na žebrotu

Dcera mě vyvedla z omylu a naše snaha byla zjevně marná. Vždy si připadala mezi vrstevníky jako chuděra a nepomohlo ani moje shánění značkových hadrů ve výprodejích. Drahý mobil nebyl stále ten nejlepší a na výletě do ciziny měla Katka směšné kapesné. Když si vzpomenu, jak jsem na všechny tyhle věci šetřila, je mi do pláče.

„Měla jsi všechno, i ty hloupý nehty a drahý kafe ti platíme a ty mi pak řekneš, že si připadáš jako socka?“ nechápala jsem a Katka zvedla oči v sloup. Prý to nemyslí zle, jen by chtěl pro vlastní děti víc. Jinak je mít ani nebude. Takže nejenom, že jsem trápila děti v chudobě, ale ještě se ani nedočkám vnoučat?

Kdybych věděla, jaké bude mít moje dítě stanovisko, chovala bych se jinak? Těžko říct. Manžel se tomu všemu směje a já se dívám na náš chatrný dům i chatrnou postavu a dceřin nevděk mi hýbe žlučí. „Jistě změní názor,“ říká na to moje matka a připomíná mi, že jsem chtěla v osmnácti utéct do světa aspoň na deset let.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (70): Nevím, jak dceři a synovi vysvětlit, že bychom chtěli alespoň jeden víkend bez vnoučat

Pořídit si dítě je prý sobectví

Nemohla jsem si pomoci a téma jsem u jedné večeře znovu otevřela, což jsem neměla dělat. Katka na mě působila dost nadřazeně a arogantně. „Mami, netrap se tím. Dneska je všechno jinak a dítě si v dnešní dítě pořizují jen lidi, co na to mají, nebo sobci. Proč myslíš, že studuju? Nejdřív se musím postavit na vlastní nohy,“ vysvětlila mi od svého vegetariánského párku.

Málem jsem vylétla ze židle. Mám na to naprosto jiný názor. Sobci jsou podle mě lidé bez dětí, pokud nemají zdravotní problémy. Dělat vše pro děti a budoucnost je snad sobectví? Špatné vyhlídky byly a budou, to přeci neznamená, že lidstvo vymře? Jaký by to jinak mělo smysl? A spokojené dětství by nemělo být jen o penězích.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Viktor (56): Zaplatil jsem dceři all inclusive dovolenou v Řecku. Vrátila se nespokojená, nic jí tam nevyhovovalo