Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Veronika vydržela se svým nevěrným manželem dlouhé roky jenom kvůli dceři. Po rozvodu se jí ulevilo, ale vzápětí přišlo něco, s čím nepočítala. Dcera se odstěhovala k tátovi, protože s Veronikou se nudí.
S Radomírem jsme si přestali rozumět asi deset let po svatbě. Dalších pět let jsem ho snášela hlavně kvůli naší dceři Lucii. Dělala jsem spoustu kompromisů. Zavírala jsem oči před jeho nevěrami a naprostou lhostejností. Nechtěla jsem rozbít rodinu.
Podle mámy má žena vydržet kvůli dětem
Moje máma mi pořád opakovala, že žena má u manžela zůstat aspoň kvůli dítěti. Jak by mohli rodiče žít odděleně? Ani ona to s tátou neměla idylické, ale vydržela to kvůli mně. Dnes si nejsem jistá, jestli mě chtěla zahnat do kouta výčitkami, nebo mě jen přesvědčovala, že když to zvládla ona, zvládnu to taky.
Nakonec to nevydržel Radomír. Přišel za mnou s těmi svými prázdnými frázemi o tom, jak si nerozumíme, jak se dusí a já s tím nic nedělám. Prý se snažil, chtěl náš vztah zachránit, ale když já o to nestojím...
Necítila jsem lítost. Naopak – na rozvod jsem myslela už pár let a viděla jsem v něm vysvobození. Jak dlouho se dá žít pod jednou střechou s člověkem, pro kterého nic neznamenáte?
Hned poté, co jsme se dohodli, že to ukončíme, si Radomír sbalil věci a odstěhoval se. Jak jsem se později dozvěděla, neodešel k žádné konkrétní ženě. Sice měl své milenky, ale s žádnou to nebylo vážné. Možná se jen chtěl ode mě osvobodit, aby si mohl bez výčitek přivádět domů nové známosti.
Dcera se změnila
Oba jsme si mysleli, že Lucie je dost dospělá na to, aby pochopila, co se mezi námi děje, a tak jsme jí to řekli na rovinu. Kupodivu to přijala velmi klidně. Jenže jakmile Radomír zmizel z domu, změnila se. Byla odtažitá a protivná. Celé dny trávila ve svém pokoji, vycházela jen se najíst. Někdy si dokonce jídlo vzala do pokoje a zavřela za sebou dveře. Jako by se na mě zlobila.
Věděla jsem, že Radomírovi pravidelně volá. Když s ním mluvila, smála se, zněla vesele a uvolněně. Nerozuměla jsem tomu. Čím si to zasloužil? Proč mě najednou považovala za nepřítele? Začala jsem podezírat Radomíra, že Lucii něco nakecal, aby mě měla za tu špatnou. „Snažil ses to hodit na mě? Jako že ten rozvod je moje vina?“ zeptala jsem se ho otevřeně.
„A není?“ odpověděl otázkou.
„Řekl jsi Lucii, že se rozvádíme kvůli mně?“ nedala jsem se.
„Ty ses zbláznila,“ zabručel. „Do toho ji netahám. Mám dost jiných starostí, než kazit vlastní dceři život.“
Jenže to mě nijak neuklidnilo. Přiznávám, vybuchla jsem. Nazvala jsem ho lhářem a dala průchod všemu, co se ve mně hromadilo. On nebyl lepší – pořád mě provokoval, hledal záminky k hádkám. Obviňoval mě, že jsem špatná matka, a Lucie to podle něj určitě dávno ví. „Není divu, že tě má plné zuby,“ vyštěkl. „S tebou nikdo dlouho nevydrží.“
Promluvila jsem si s dcerou
Nedokázala jsem tu zvláštní a napjatou situaci dál snášet. Rozhodla jsem se promluvit si s Lucií otevřeně, abychom si obě řekly, co nám leží na srdci. Počkala jsem, až se vrátí ze školy. Když chtěla zmizet ve svém pokoji, zastavila jsem ji. „Lucie, pojď sem, prosím,“ zavolala jsem na ni.
Zůstala stát ve dveřích obýváku a dívala se na mě s očividnou nechutí. „No? Co zas chceš?“ zabručela.
„Chtěla bych, abys mi řekla, co se děje,“ začala jsem klidně. „Proč jsi na mě tak zlá?“
„Ty to fakt nevíš?“ pronesla, a když jsem neodpověděla, dodala: „Protože tu s tebou musím bydlet.“
„C-co tím myslíš? Vadí ti tenhle byt? Můžeme přece ještě...“ koktala jsem.
„Chci bydlet s tátou,“ přerušila mě chladně.
„S tátou?“ zopakovala jsem. „Ale vždyť jsme si vždycky tak rozuměly...“
„Protože jsem dělala, co jsi chtěla,“ zamumlala. „Táta je jedinej, kdo mi opravdu naslouchal...“
Její slova mě zranila
„Omlouvám se, jestli jsem tě zklamala,“ zašeptala jsem. „Všechno napravím, zlato. Jsem přece tvoje máma...“
„Bohužel,“ pronesla s odporem.
Měla jsem pocit, jako by mi vlepila facku. „Co to má znamenat?“ zeptala jsem se, i když jsem si nebyla jistá, že chci znát odpověď.
„To, co jsi slyšela,“ řekla chladně. „Podívej se na sebe. Zase ta vytahaná mikina a rozcuchaný vlasy. Děláš z domova, tak se o sebe ani nestaráš. Nemáš žádný kamarády. Nic zajímavýho se tady neděje. Jenom ten pitomej počítač a tvoje videohry...“
V podstatě měla pravdu. Pracuji jako herní vývojářka a z domu opravdu moc nevycházím. Tu práci jsem si vybrala i kvůli ní – abych s ní mohla trávit víc času. „Takže... už mě nemáš ráda?“ zašeptala jsem.
Podívala se na mě – v očích neměla ani trochu lásky nebo aspoň vřelosti. Jen rozpaky. Tehdy mi došlo, že se za mě stydí. Neodpovídám jejím představám o tom, jak má vypadat máma. Proto chtěla být s otcem.
Dcera chce lepší mámu
Lucie se odstěhovala k Radomírovi. Nechtěla jsem jí stát v cestě. Zvlášť když jsem se od něj dozvěděla, že mu už nějakou dobu hledá novou partnerku. Jako by mě šlo jen tak nahradit nějakým lepším modelem. Někým, kdo jim bude vyhovovat víc.
Teď spolu vlastně vůbec nemluvíme. Snažila jsem se Lucii alespoň zavolat, ale byla pořád „zaneprázdněná“, nebo mi to rovnou típala. A tak jsem to vzdala. Nečekám, že se ozve. Ale kdyby se třeba chtěla vrátit, přijmu ji zpátky s otevřenou náručí. Možná si to zatím neuvědomuje, ale pořád jsem její máma – a mámy vždycky odpouští.
Její slova mě přiměla vylézt z ulity. Začala jsem chodit mezi lidi. A pak jsem v jedné kavárně potkala Martina. Učí hru na klavír a dobře se mi s ním povídá. I on je po rozvodu a doufá, že se ještě dokáže usadit. Vyprávěla jsem mu svůj příběh – a on neutekl. Naopak, začali jsme se vídat častěji. Tiše doufám, že z toho něco bude, protože v jeho očích vidím naději...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Související články
