
Hanin syn se rozhodl přivést svou novou přítelkyni na večeři. Hned po otevření dveří čekal Hanu šok. Najednou musela odhalit synovi svou minulost...
Mám dospělého syna Radka z prvního manželství a od rozvodu jsem s nikým vážně nebyla. Soustředila jsem se hlavně na práci a výchovu. Když mi syn oznámil, že má vážnou známost, řekla jsem mu, že by ji měl přivést na večeři. Měla jsem radost, že konečně někoho potkal, i když jsem zůstávala trochu skeptická – znala jsem jeho vkus, měl rád starší ženy a mně to vždy přišlo zvláštní.
Po otevření dveří mě čekal šok
Celý den jsem se snažila připravit hezkou večeři, trochu jsem to možná přehnala, ale chtěla jsem udělat dobrý dojem. Když zazvonili, šla jsem otevřít s úsměvem. A pak se mi na vteřinu zastavilo srdce. Ta dívka přede mnou byla Jana. Dřív jsem jí říkala Janičko. Vypadala trochu jinak než dřív, ale poznala bych ji kdekoliv.
Byla to dcera mého bývalého partnera, se kterým jsem kdysi žila čtyři roky. Jeho dcera z prvního manželství. V té době jí bylo asi deset a když jsme se rozešli, muselo jí být něco kolem dvanácti. Pak jsme se přestěhovali, kontakt mezi námi úplně zmizel. Neviděla jsem ji téměř dvacet let.
Stála tam, jako by mě nepoznala. Podala mi ruku, představila se a usmívala se jako nevinnost sama. Syn nic netušil, samozřejmě. Nikdy jsem mu nevyprávěla o všech svých bývalých. Nebyl k tomu důvod. Znal svého otce a to stačilo.
Musely jsme s pravdou ven
S Janiným tátou jsem žila těsně předtím, než jsem potkala svého bývalého manžela. Plánovali jsme svatbu, ale nikdy na to nedošlo, takže jsem nikdy neměla možnost mít k ní oficiální vztah. Ale tehdy jsem se o ni starala, vyzvedávala ji ze školy, četla jí před spaním. A pak najednou zmizela z mého života, stejně jako její otec.
Celý večer jsem se snažila chovat normálně. Sledovala jsem ji, jak se chová k mému synovi. Vypadaly jako dvě hrdličky a já stále přemýšlela, jestli mě Jana poznala nebo ne. Možná si mě ani nepamatovala. Bylo to tak dávno. Ale pak se syn zvedl, odešel si pro něco do auta a Jana se ke mně naklonila. „Já si říkala, že mi Radek někoho připomíná. Jako by ti z oka vypadl.“
Dlouho jsme přemýšlely, zda to synovi říct, ale nechtěla jsem před ním mít tajemství ani riskovat, že se někde já nebo Jana prokecneme. Díval se na nás ohromeně, chvíli nevěděl, co nám na to říct, ale nakonec to přijal. Jak sám řekl, sourozenci přece nebyli, tak co? Je neuvěřitelné, jakými cestami se vám lidé vrátí do života.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].