
Jitka má se svým otcem jen samé starosti. Jitky otec je gambler. Neustále Jitce telefonuje a žádá finanční pomoc. Když mu Jitka nebere telefon, stojí před jejím domem klidně i několik hodin. Jitka se už začíná stydět před svým novomanželem Patrikem.
S Patrikem jsem se seznámila před dvěma lety a loni jsme měli svatbu. Zatím nemám děti a stavíme si domeček v okrajové čtvrti našeho města.
Rodinu si člověk nevybere
Otce jsem nepozvala ani na svatbu. K oltáři mě vedla maminka. Patrikovi jsem situaci vysvětlila. Přiznala jsem, že mám otce závislého na automatech a že se s ním stýkám minimálně. Pochopil to a víc jsme se o tom nikdy nebavili. Celé dva roky byly bezproblémové. Občas otec zatelefonoval, abych mu dala tisíc korun. To jsem odmítla.
Ale například jsem mu koupila cigarety nebo malý nákup a dovezla jsem mu to do práce. Otec žije v domě, kde je dotované bydlení od města a chodí do zaměstnání. Jednu dobu byl totiž můj otec i bezdomovec. To bylo v momentě, kdy si půjčil od lichvářů a naházel do automatu tolik peněz, že musel prodat byt ve kterém bydlel, aby se lichvářů zbavil.
S otcem řeším jen jeho starosti
Otec se mi potom chtěl nastěhovat do mého bytu. „Nebudeš o mně ani vědět. Budu zalezlý ve svém pokoji. Bude to jen na čas, než se to vše urovná,“ prosil mě. Odmítla jsem to a podařilo se mi sehnat pro něho byt pro sociálně slabé lidi. Štve mě, že otec chodí do práce a vše, co vydělá, tak prosází. Nemá nic. Kolikrát týden po výplatě nemá ani korunu.
Musela jsem s ním ukončit styky, jinak by mě stáhl s sebou na dno. Začínala jsem ze všeho být psychicky unavená. Jednou měsíčně otci dovezu mražené hotovky, abych věděla, že má co jíst. Ale ostatní je jeho boj. Jenže otci se zdá, že mu pomáhám málo. Telefonuje mi a vymýšlí si historky o tom, jak ho přepadli a okradli o peníze.
Soucit není emoce, kterou k otci cítím
Otec se ve mně snaží vzbudit soucit. Ale to se plete. Maminka se s ním právě kvůli závislosti na automatech rozvedla a otec o mě nejevil zájem. A teď, když pracuji, ve mně vidí zdroj financí. Nikdy se nezeptá jak se mám. Poslední měsíc se začínám stydět před svým novomanželem. Stavíme dům a šetříme každou korunu, jen abychom připravili hnízdo pro naši budoucí rodinu.
Ze svého kapesného kupuji otci jídlo a on chce stále víc a víc. Když mu opakovaně nevezmu hovor, klidně jede před náš dům a tam hodiny stojí a čeká. Netuším, kde zjistil adresu mého bydliště. Takže před naším plotem často postává osoba a čeká. „Už tam zase stojí. Co budeme dělat?“ řeší situaci Patrik. A já odpovídám, že nebudeme dělat nic. Je to otcova volba, že nechce jít na léčení. Každý máme právo si žít podle svého.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].