
Tomáš je frustrovaný z pubertální dcery, která vodí domů otřesná individua. Musí tak s manželkou tolerovat kdejakého podivína, ale naposledy už to vážně přehnala. Tomáš prohlásil, že příště jedině vážnou známost. To se přepočítal.
Naše dcera Marie (17) si domů vždycky tahala toulavou zvěř a později kluky se špatnou pověstí. Zřejmě nás chtěla vyprovokovat, jinak si neumím vysvětlit zjevy, co nám vodila domů. Posledního už jsem chtěl vyhodit ven i s jeho hadem.
Dcera je taková spasitelka
Maruška od dětství tíhla k záchraně zvířat. Sbírala brouky z kaluží, nosila domů pouliční kočky a museli jsme věčně kontaktovat ornitologickou stanici kvůli zraněným ptákům včetně holubů. Asi jí to zůstalo, soudě podle toho, jaké si vybírá kluky. Zprvu jsem byl zděšený, časem jsem si zkusil na její vkus zvyknout. Ale je to pro nás velká výzva.
Poprvé přivedla za ruku spolužáka, který měl už v patnácti potetovaný obličej a dvakrát propadl. Marii bylo šestnáct a my jí samozřejmě randění nezakazovali, nemělo by to smysl. Chtěli jsme mít ale přehled a tak „děcka“ trávili čas u nás. V bazénu, sledováním filmů nebo na zahradě. Dotyčný drsňák nás děsil, báli jsme se, co ti dva v pokojíku provádí. Nakonec jsem zjistil, že ho Maruška mimo jiné doučuje.
Tehdy jsem k dceři začal mít důvěru a to i poté, co pozvala na oběd cizince s jedním velkým dredem až na záda. Jistě, připadal mi trochu nechutný, ale nedal jsem nic najevo. Manželka vypadala hodně vykuleně. Chlapec mluvil norsky, tou dobou Maruška milovala skandinávské filmy. Následovali jen další a další výzvy pro rodiče mladé dcery.
Poslední byl těžký kalibr
Přestože jsem zažil hodně a myslím si, že nás dcera občas dokonce provokovala, naposledy už jsem bouchnul do stolu. Přivedla si jakého si umělce, který nám automaticky tykal a hlavně měl poněkud zvláštní doplněk. Nesl si totiž kolem ramen hada. Takoví pozéři mi jsou proti srsti.
Nejde jen o to, že mi to připadalo absurdní. Bylo mi toho hada neuvěřitelně líto. Nicméně manželka to viděla jinak, protože má z hadů respekt. Po celou dobu návštěvy nevěděla kam s očima a pak jí začalo cukat víčko. Týpek s hadem tomu „nasadil korunu“, protože prohlásil, že jsme klasická rodina zbohatlíků.
Nejsem si úplně jistý, na co přesně narážel a jeho upřímnost mě ani nefascinovala, ani nepopuzovala. Byla to jen poslední kapka, zvedl jsem se od stolu a šel na balkon. Dcera za mnou přišla s tím, že dělám nepříjemnou atmosféru a já ji slušně požádal, aby chlapce vyprovodila. Myslím, že jsem jí už toleroval příliš.
Příště už jen vážné známosti
Další den jsme měli rodinnou poradu, kde se usneslo, že Maruška si domů příště přivede jedině takového přítele, se kterým bude aspoň několik měsíců. „Mám těch pochybných existencí a záchranných projektů po krk. Předvedla jsi nám toho snad už dost a já to nemusím věčně tolerovat,“ prohlásil jsem.
To jsem ještě netušil, že dcera s „hadím mužem“ vydrží půl roku. Museli jsme ho představit dokonce i babičce a to byla teprve zábava. Chvíli to vypadalo, že snad dojde na zásnuby. Myslím si ale, že to Marie dělala spíš na truc. Další adepty už nám domů nevodí. Asi nesehnala nikoho, kdo by předčil posledního fešáka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].