
Radčin syn jí přivedl ukázat svou novou přítelkyni. Ale v moment, kdy ji Radka uviděla, poznala někoho ze své minulosti, o kom doufala, že už ho nikdy neuvidí...
Změny v Markově chování jsem si všímala pomalu. Býval poslední dobou víc pryč, ale je mu dvacet, má právo na svůj život. Když jsem se zeptala, s kým tráví tolik času, řekl jen, že má novou známost. Respektovala jsem to. Ale znáte to – matka to prostě pozná. Něco se v něm změnilo. Byl trochu jiný, uzavřenější, někdy až podrážděný.
Chtěl mi ji představit
Napadlo mě, že ho možná ta nová holka ovlivňuje víc, než je zdravé. Neříkala jsem nic nahlas, nechtěla jsem být za kontrolující matku, ale červíček v hlavě hlodal. Po pár týdnech přišel s tím, že by mi ji chtěl představit. Byla jsem ráda. Tuhle možnost jsem uvítala, zvlášť když přicházela od něj.
Pamatuji si, jak otevřel dveře. Stála za ním. Úsměv, upravená, sebevědomá. A mně se v tu chvíli zastavil dech. Na moment jsem nedokázala mluvit. Celé tělo mi ztuhlo, žaludek se stáhl.
Ona mě úplně zničila
Byla to žena, která mě před lety psychicky úplně rozložila. Bývala jsem tehdy čerstvě rozvedená, zranitelná, hledala jsem kamarádství. Ona se objevila v mém životě jako chápající přítelkyně, ale rychle se to celé zvrhlo. Zasahovala mi do života, zpochybňovala všechno, co jsem dělala. Jednou mě i sledovala k domovu. Pomlouvala mě, izolovala mě od přátel. A já si tenkrát připadala, jako bych si všechno vymýšlela.
Změnila se, ale ne dost. Nemohla jsem se splést. Přes deset let jsem s ní nemluvila, přesto bych si ji nespletla. Jmenovala se tehdy jinak. Možná kvůli sňatku, možná si změnila jméno schválně. Ale oči, gesta, způsob, jakým se dívala – to všechno bylo stejné.
Nevěří mi
Teď stála v mém bytě. Vypadala, jako by mě viděla poprvé. Nebo to dobře hrála. Marek byl nadšený, držel ji za ruku, chtěl, abychom si sedli a povídali. Já se omluvila, že se necítím dobře. Zavřela jsem se na záchodě a tam jsem se rozbrečela.
Nevěděla jsem, co dělat. Když jsem mu později opatrně řekla, že mi ta dívka připadá nějaká povědomá a že z ní mám zvláštní pocit, naštval se. „Jen mě dusíš a chceš mě kontrolovat. Já jsem s ní šťastný a ty to nezměníš.“
Neměla jsem důkaz o tom, kdo je. V té době byl Marek ještě malý a nic o tom nevěděl. A říct mu celou pravdu? Co by to změnilo? Bála jsem se, že mi stejně neuvěří. Že si bude myslet, že žárlím. A přitom jsem se jen bála o něj. Doteď se snažím přijít na to, jak s ním o tom mluvit. Zatím jsem neudělala nic. Jen doufám, že tentokrát si zničit život nenechá on.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].