Míla (53): Dospělý syn se vrátil domů a čeká, že se o něj budu starat. Po týdnu už vím, že s ním dlouho nevydržím

Ještě před pár měsíci jsem měla pocit, že se mi život konečně uklidnil a dostal do rovnováhy. Během posledních pěti let mi životem proběhlo tolik náročných událostí! Prošla jsem rozvodem po dvaceti letech manželství, rozchodem s přítelem, doprovázela jsem oba rodiče v těžké nemoci, dvakrát jsem se stěhovala, starala se o nemocného bratra, změnila po mnoha letech profesi…

Tolik jsem toužila po klidu. Syn už několik let bydlel s přítelkyní a já si začala užívat čas pro sebe, uklizený tichý byt, jednoduché zeleninové večeře a vypnutou televizi. Chodila jsem cvičit, večer si četla nebo zašla za kamarádkami. Jenže jednoho večera mi zavolal syn... Už podle hlasu jsem tušila, že je zle. „Mami, já to nezvládám,“ řekl, rozplakal se a během pár minut bylo jasné, že se mi můj klid začíná drolit pod rukama.

Halina (67): Můj čtyřicetiletý syn je flákač a žije u mě. Bude muset dospět, protože už to nezvládám

Oznámil mi, že se vrací ke mně

Rozešla se s ním přítelkyně, údajně ho vyhodila z bytu ze dne na den. Prý se úplně sesypal a třikrát přišel do práce opilý. Vyhodili ho na hodinu. Samozřejmě mi ho bylo nesmírně líto, jenže pak mi oznámil: „Vrátím se k tobě. Aspoň na chvíli, mami.“ Samozřejmě jsem nedokázala říct ne.

„No, nějak to uděláme, budu ti muset nechat ložnici a vezmu si obývák, kuchyň budeme mít společnou,“ vydechla jsem a hlavou mi vířilo, jak vše udělám. Bydlím ve 2 +1, kuchyň mám miniaturní, předělanou z větší chodby. Je to spíš takový průchozí kouteček bez okna.

Pavlína (33): Při stěhování jsme se málem rozvedli. Netušila jsem, že neumíme vůbec komunikovat

Stěhování bylo příšerné

Už během stěhování mi bylo jasné, že naše opětovné soužití nebude jednoduché. Krabice a tašky měl Jirka naházené bez ladu a skladu, když jsem k tomu něco poznamenala, byl podrážděný a nepříjemný. Když jsem ho poprosila, ať si je všechny odnese z průchozí kuchyně, abychom tam mohli vařit a procházet, řekl: „Už to začíná! To mě budeš sekýrovat hned mezi dveřmi?“ Jednoduše se choval jako v pubertě.

Samozřejmě nic neuklidil, na jednu z krabic se posadil a seděl na ní v kuchyni až do půlnoci. Telefon měl nalepený na obličeji a tvrdil mi, že cosi řeší s bývalou přítelkyní. Neřešil, hrál hry! Kam se poděl ten dospělý chlap, který před lety odešel z domu? Místo něj tu mám kluka, který evidentně čeká, že se o něj budu starat jako v pubertě.

Jaroslav (57): Dospělý syn bydlí u nás a nechce přispívat na domácnost. Musel jsem sáhnout po radikálním řešení

Hledám hranice

Jirku mám pochopitelně moc ráda, je to mé jediné dítě a chci mu v nouzi a životní krizi pomoci. Ale v jeho třiceti letech se o něj rozhodně nechci starat a ani s ním nechci žít! Hledám hranice mezi pomocí, která je na místě, a pomocí, která mu může naopak škodit a úplně mě zničit.

Aktuálně za sebou máme necelý společný týden a já cítím, že jsem s ním schopná sdílet byt maximálně do jara. Jenže co když se neodstěhuje? Jak mám, proboha, vystěhovat vlastního syna?

Nataša (55): Synovi jsem obětovala vše. Je tak líný a nesamostatný, až mě to přivedlo do nemocnice

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].