Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Ladislav si cení kvalitního spánku více než cokoliv na světě. Při plánování domu myslel i na svůj sen oddělených ložnic. Jenže manželka Pavlína chce spát v jedné posteli a na pomoc si vzala i rodiče.
Nechápu, co je špatného na oddělené ložnici. Podle mého to má samá pozitiva. V prvé řadě se člověk kvalitně vyspí. Potom i intimní život je takový lákavější. A v neposlední řadě každý člověk potřebuji i trochu toho soukromí.
Plánování domu přináší hádky
„Nevdávala jsem se proto, abych spala sama v posteli. U mě teda oddělené ložnice nepřicházejí v úvahu. Na to zapomeň,“ odmítá se o mém snu bavit manželka Pavlína. Vidím mezi námi velké rozdíly. Ona má potřebu se neustále dotýkat. Když se díváme na televizi, často mě chytne za ruku. Nebo když kolem mě prochází, tak mě pohladí po zádech. Často se stává, že se chce jen tak obejmout.
Já takový nejsem. Vrcholem pro mě je, že jsem se naučil dát manželce pusu při příchodu a odchodu. Kdyby to bylo na mně, houknu na ni pozdrav a mizím. Jenže to bychom se pohádali. To bych zase poslouchal výtky, že mi na ní nezáleží. Nebo že už ji nemám rád. A tak jsem se radši přizpůsobil a dělám to, co manželka vyhodnocuje jako důležitou součást partnerského vztahu. Občas ji i plácnu přes zadek a je doma klid. Tedy byl. Do té doby, než jsme začali plánovat náš dům.
Oddělená ložnice je můj sen, který si chci splnit
Netvrdím, že spaní v objetí mi vadí. Ale není to pohodlné. Moje manželka se na mě celou noc lepí. Když je nejhůře, tak chce ležet s hlavou na mé hrudi. Minimum u ní je držení se za ruku. Rád spím na boku, ale když se k Pavlíně otočím zády, do deseti minut poslouchám výčitky. A to nemluvím o tom, že mám spánkový deficit. Šest let k nám v noci lezly děti do postele. Což je naštěstí už minulostí, ale stejně cítím, že kvalitní spánek mi chybí.
A proto jsem Pavlíně svěřil svůj plán oddělených ložnic. Moje argumenty se mi zdály neprůstřelné. Vlastně jsem šel do kompromisu a snažil se manželku přesvědčit, že bych s ní i pár dní v týdnu spal celou noc. „Hele, když bude jeden z nás nachlazený, oddělené spaní zajistí, že to ten druhý nechytne. Občas chrápu, ruším tě. Prostě vidím jen klady,“ usmál jsem se a políbil manželku do vlasů. Aby viděla, že ji miluji.
Zoufalý krok ze strany manželky
Při rodinné oslavě si Pavlína vzala na pomoc i rodiče. Před celým rodem si začala stěžovat, že chci oddělené spaní. A tvářila se u toho, jako by končil svět. A kupodivu našla zastání jak u mých, tak u svých rodičů. Ale mě vlastně názory rodičů nezajímají. Zajímá mě názor můj a mé manželky. A kompromis, ke kterému snad dojdeme. Věřím, že Pavlína bude soudná a uzná, že na mých slovech je i kus pravdy.
Do budoucna si myslím, že se i ona k této variantě přikloní. Zatím bude místnost sloužit jako herna, ale do pěti let chci své království. Svou televizi, svou postel a své večerní soukromí. Chci si číst, chci klid a ticho. Potřebuji svůj prostor, který mi po celou dobu mého manželství chybí, protože neustále odpovídám na dotazy dětí a poslouchám žvanění mojí manželky, která nezavře pusu. Už před svatbou věděla, že jsem introvert. Můj sen nemá nic společného s láskou k ní. Jde o osobní prostor. Nic víc.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
