Petr (45): Manželka se bála, že oddělené ložnice zničí náš vztah. Teď si to nemůže vynachválit

Když jsem byl během vysoké školy na studijním pobytu v Americe, zalíbil se mi tamní styl života. Často tam lidé měli oddělené ložnice.

Dana (48): Po 25 letech manželství jsme se odcizili. Zachránila nás až moje nemoc

S oddělenými ložnicemi jsem počítal už při stavbě

A pak jsem potkal Ivu, po roce jsme se vzali a vychováváme spolu děti. Už když jsem vymýšlel s projektantem podobu domu, myslel jsem na svůj sen. Děti měly k dispozici velkou hernu a já se těšil, že jednou to bude moje království. Moje ložnice.

Iva má praktickou povahu. Mohu se na ni spolehnout, a všechno zařídí. Umí se perfektně postarat o děti, vždy máme teplou večeři a dům je uklizený. Dohodli jsme se, že Iva zůstane doma do doby, než nejmladší potomek půjde na druhý stupeň základní školy. Chtěli jsme dětem dopřát stabilní rodinné zázemí, kde na ně rodiče mají čas. O to víc jsem musel pracovat já.

Vladan (53): Po příchodu do ložnice jsem měl málem infarkt. Manželka tam ležela s podivnou maskou na obličeji

Manželce se oddělené ložnice zpočátku nezdály

Roky plynuly a naše manželství bezvadně fungovalo. Iva se těšila na návrat do práce. Roky, které strávila doma s dětmi, ji naplňovaly a svůj úkol svědomitě plnila, ale bylo na čase se vrátit k seberealizaci. Oslavili jsme jako manželé patnáctileté výročí a já toužil pro Ivu připravit něco výjimečného. Byl jsem vděčný osudu, že mou manželkou je právě ona. Přirozeně hezká žena, která neměla žádné manýry a byla v jednání rovná.

Zajistil jsem hlídání pro děti a zorganizoval týdenní pobyt v New Yorku. Iva se rozplakala, když jsem jí pověděl, co jsem pro nás přichystal. Musím říct, že jsme potřebovali být zase partnery, a ne jen rodiči. Užívat si svobodného života bez starostí. Po návratu jsem Ivě řekl o svém snu. O oddělených ložnicích, které každému z nás zajistí soukromí a samotu, tolik potřebnou k obnově vnitřní rovnováhy.

Lukáš (28): Chtěli jsme vnést do naší ložnice jiskru. Jedna hloupá výzva nás ale málem zničila

Okolí nás odsoudilo

U Ivy jsem se s pochopením nesetkal. Začala plakat: „To je začátek konce. Odcizíme se.“ Nakonec jsme se domluvili na měsíční zkušební době. První týden za mnou Iva dvakrát přišla, že se jí stýská a má sama v posteli strach. Sázel jsem na její povahu, která se časem zvládne se vším vypořádat. Stalo se. Už takto žijeme dva roky a nemůžeme si to vynachválit. Každý má čas být sám se sebou.

Nerušíme se při spaní. Náš čas na regeneraci je daleko kvalitnější, než když jsme se různě vedle sebe vrtěli, chrápali anebo jeden druhého vzbudili, když jsme šli na toaletu. Oba teď navíc můžeme sledovat své oblíbené pořady z postele, aniž bychom dělali kompromisy.

Můžeme si číst do noci a v neposlední řadě si užíváme samotu k tomu, abychom se zase na sebe těšili. A když po sobě toužíme, má návštěva druhé ložnice svoje kouzlo. Zajímavé je, že okolí náš způsob života odsuzuje. Nechápou nás rodiče, a i přátelé vůči tomu mají spíše negativní postoj. Všichni shodně tvrdí, že by takto žít nechtěli. Naštěstí my jsme po počátečních emocích spokojení a na naše manželství to mělo pozitivní vliv.

Bedřiška (32): Ovdovělá tchyně se chce stát mou kamarádkou. Chodí si i pro rady do ložnice

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].