Adéla (36): Na rodinné oslavě to pořádně vřelo. Stačí jeden buran a je po klidné atmosféře

V únoru jsme měli rodinnou oslavu. Můj otec, sestra a můj syn slavili narozeniny. Rozhodli jsme se uspořádat velkou oslavu. Jenže to se nevyplatilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (48): Byli jsme nadšení, že syn má přítelkyni. Pak ale kvůli ní utekl z domova

Každý nápad bohužel není geniální

Zdálo se nám, že je to skvělý nápad uspořádat jednu oslavu. V jeden den oslaví všichni, kteří mají v tomto měsíci narozeniny. Takže poslední víkend v únoru se pořádně nadlábneme. Dohodli jsme se, že já upeču dort, mamka usmaží řízky a sestra připraví chlebíčky. Jenže dokonalé jsou jen nápady na papíře. A tak to dopadlo i u nás.

Sestra přišla s nápadem, že na oslavu pozve i svou tchyni s tchánem. Aby nemusela doma pořádat ještě jednu oslavu. „Spláchne se to vše při jednom,“ argumentovala. Neměla jsem z toho velkou radost, protože si rodiče sestřina manžela pamatuji z jejich svatby. Paní byla milá a příjemná. Jenže pan Bedřich byl rýpavý buran.

Mohlo by Vás zajímat:

Halina (62): Myslela jsem si, že na 35. výročí mé svatby se všichni vykašlali. Nakonec jsem zažila příjemné překvapení

Oslava se změnila v rodinnou tragédii

Sestře jsem řekla, že jejího tchána nemám ráda. Ale nikoho to nezajímalo. Všichni mě okřikli, že mám být tolerantní. Tak jsem mlčela a dál jsem nikomu své pocity necpala. Oslava se konala u mamky v domě. Dovezli jsme v den oslavy jídlo, rozložili stoly a připravili společenskou místnost na nápor velkého počtu lidí.

Neseděli jsme u společného stolu ani půl hodiny, když se terčem rýpanců od pana Bedřicha stala moje mamka. „Poslyš, jíš ty vůbec někdy? Jsi vychrtlá jak z koncentráku. Fuj, je to dost nechutný,“ nešetřil moji mamku. Ta jeho slova se slzami v očích přešla. Jen aby nepokazila rodinnou oslavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (28): Oslava pátého výročí mi dala zabrat. U romantické večeře jsem myslel na hru Kingdom Come: Deliverance II

Opakované rýpance jsem si nenechala líbit

„A ty zase žereš za dva, co?“ válel se smíchy pan Bedřich. Zpražila jsem ho pohledem a vykouzlila na tváři úsměv. V duchu jsem počítala do deseti. To, že je pan Bedřich buran jsem věděla, ale že je to i rýpal, s tím jsem se musela popasovat. „Máš ruce jako pařátky. Takové dlouhé nehty bych nesnesl. Bacha, abys nezačala kvokat,“ vyžíval se ve svých vtípkách Bedřich.

A to bylo na mě moc. Pan Bedřich mě během chvíle dvakrát urazil. „A dost. Lidé, co jsou vyrovnaní nemají potřebu do druhých rýpat. Ale je vidět, že vy jste zamindrákovaný buran. Okamžitě se přestaňte navážet do všech, co tady sedí u stolu,“ zpražila jsem pana Bedřicha. Nepomohlo to. Jel si dál svůj zajetý styl komunikace. Po oslavě jsem sestře řekla, že to bylo naposledy, kdy jsem ve společnosti jejího tchána. Ať ho na naše rodinné oslavy nezve.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (71): Místo zlaté svatby jsem se rozvedla. Škoda, že jsem to neudělala už dávno