Aleš (22): Jsem zoufalý ze své mámy. Neuvědomuje si, že jsem už dospělý a nejraději by za mě vše řešila

Otec od nás odešel, když mi bylo šest let. Po celý život o mě nejeví zájem. Zmizel. Kdysi se odstěhoval do Holandska za prací. Když mi bylo asi dvanáct, telefonicky jsem ho kontaktoval. Nezdálo se mi, že má radost.

Mohlo by Vás zajímat:

Radmila (42): Moje matka se upnula na švagrovou. Zatímco ji pořád chválí, pro mě má jen kritiku

Obdivuji svoji mamku, že vše zvládla

Otec moje telefonní číslo měl a přesto mi nikdy nenapsal. Ani k svátku, narozeninám či kdykoliv jindy. Prostě zájem z jeho strany nulový. Vysvětluji si to tím, že podle rodného listu mu bylo devatenáct, když jsem se narodil. Mamce bylo dvacet pět. Mamka o tátovi nikdy nemluvila. Jen mi opakovala, že mě má rád. Ale že je tatínek bohém a má divokou povahu. Jak jsem později zjistil, platil na mě tisíc korun měsíčně. Směšné.

Obdivuji svoji mamku, že to vše zvládla. A pochopil jsem, proč už si nikdy nikoho nenašla a proč už nikdy nikomu nedůvěřovala natolik, aby si pořídila další dítě. A tak jsem jedináček. Celý život jsem žil jen s mamkou. Občas jsem byl na víkend u prarodičů. Občas jsem jen na vícedenní školní výlet. Ale většinu svého života jsem strávil s mamkou v panelovém bytě. Měl jsem hezké dětství. Mamka se ve mně viděla a obcházela se mnou moje kroužky. Hrál jsem fotbal a v hledišti jsem měl největšího fanouška.

Mohlo by Vás zajímat:

Dáša (30): Můj manžel je neskutečný mamánek. Nedovolím, aby jeho matka rozhodovala o tom, co máme dělat v ložnici

V dospělosti už mi chování mamky lezlo na nervy

Když jsem odmaturoval, mamka dojetím plakala. Zašli jsme na slavnostní oběd a bavili se o podzimním nástupu na vysokou školu. „Alešku, bude lepší, když budeš denně do školy dojíždět. Udělám ti ideální podmínky ke studiu. Kolej není slast. Nebudeš mít klid na učení,“ přemlouvala mě. Jenže já věděl, že tento krok udělat musím. Mamka mě dusila. Svou láskou. Svou péčí a potřebou vědět o všem, co se v mém životě děje.

Chápu ji. Jsme celý život sami dva. Jsme na sebe více navázaní než členové v jiných rodinách. Ale mamka to přehání. Neumí mě nechat jít. Žít si svůj život. Mám právo si natlouct nos díky nesprávnému rozhodnutí. A musím tento pocit zažít. Jenže mamka mě kontroluje, sleduje a hlavně za mě chce rozhodovat i banální věci. Chce mě chránit a přitom mi škodí.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (37): Dcera se mi svěřila, co dělá matka, když ji má u sebe. Je mi z toho nanic

Už jsem musel být na mamku rázný

Nakonec při studiu vysoké školy bydlím doma. A jsem rád. Mám čas na koníčky a vzhledem k tomu, že mám rozvrh sestavený do tří dní, zvládám chodit i na brigádu. Tím trochu finančně ulevím mamce. Byl jsem nemocný a mamka mě vezla k lékaři autem. Nebyl jsem schopný se tam dotáhnout sám. Jenže mamka se mnou chtěla jít i do ordinace. To jsem ji rázně zarazil. Doma jsem se mamce zmínil, že ještě musím zavolat lékařce a mamka se hned nabídla, že to vyřídí za mě, aby to bylo vyřízené kompletně.

A to už bylo na mě moc. „Maminko, moc si vážím toho, jak se o mě staráš. Ale už mi není pět let. Jsem dospělý. Studuju vysokou školu a fakt si umím spoustu věcí vyřídit sám. To neznamená, že si rád nevyslechnu tvé rady nebo názory. Ale chci si moje záležitosti vyřizovat sám. Rozumíš? Občas hodně překračuješ čáru mého soukromí. Občas se ptáš na věci, které považuji za intimní. Mám k tobě blízko, ale je na čase to hodit do normální roviny. Chápeš?“ objal jsem ji. Nevím, zda se po mém monologu něco změní. Věřím, že ano. Nechci dělat žádné razantní kroky. Mamky si vážím a mám ji rád.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (28): Matka dala na stůl půl milionu, když si mě snoubenec nevezme. To se mi snad jen zdá