Daniela (30): Mám strach o mamku. Po tátově smrti nevytáhla paty z domu, dokonce nosí jeho oblečení

Když nám táta minulý rok dal navždy sbohem, všechny nás to ranilo. O jeho nemoci jsme věděli, ale pořád jsme tajně doufali, že ji přemůže. Největší smutek padl na mamku, která se z jeho smrti stále nemůže oklepat. Víc jak tři měsíce pořádně nevytáhla paty z domu. Mám o ni vážně strach.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (60): Po smrti manžela jsem byla ráda, že se ke mně nastěhoval syn. Teď chci, aby odešel

Táta sice bojoval, ale nemoc vyhrála

Ve svých 66 letech táta onemocněl rakovinou slinivky. Jakmile nám to řekl, všichni jsme dostali strach, který se nedá ani popsat. Táta se ale rozhodl bojovat a dělal všechno, co mu doktoři říkali. Stravoval se dietně, bral spoustu léků a doufal, že to pomůže. Uprostřed minulého roku se i chvíli zdálo, že by mohl nad nemocí zvítězit.

Pak ale přišel zlom. Táta dostal covid a jeho stav se začal rapidně zhoršovat. My se, každý po svém, začali připravovat na nejhorší. Já jsem se snažila co nejvíc jezdit za ním. Máma v jednom kuse brečela a už tátu pohřbívala.

Takže jsme společně s bráchou Jindrou (25) drželi nad vodou oba rodiče. Na smrt nemocného tátu a hroutící se mámu. Nakonec se nepovedlo ani jedno. Táta v listopadu minulého roku zemřel. Díky Bohu za to, že doma, kde to měl rád a v blízkosti milované ženy.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (33): Máma předváděla na Dušičky opravdové divadlo. Všichni ale ví, že smutek za tátou jen předstírá

Máma se nedokáže vzpamatovat z tátova odchodu

Na pohřbu nemohla ani stát na vlastních nohou. V jednom kuse brečela a litovala ztrátu milované osoby. Pro nikoho z nás to nebylo snadné, ale věděli jsme, že musíme jít dál. S Jindrou jsme se snažili být mamce po ruce. Denně jsme jí volali a když to šlo, tak jsme ji navštěvovali. Vždycky jsem ji našla ve stejné pozici, ubrečená seděla na gauči s fotkami táty.

„Jak mi to mohl udělat a jen tak odejít?" opakovala stále dokola. Ze začátku jsem ji utěšovala a dávala najevo, že na to není sama. Když se ale po měsíci nic nezměnilo a máma začala chátrat, musela jsem zakročit. Doma měla neskutečný nepořádek a v lednici plesnivé jídlo. Nejvíc mě ale děsí to, že se obléká do tátových věcí.

Když mě třikrát po sobě přivítala v jeho teplákách a staré košili, která zapáchala na sto honů, pustila jsem se do ní. „Mami, takhle to dál nejde. Musíš se obrnit a žít dál," nastoupila jsem na ni. „Žít? Jak mám žít bez táty? To se ti řekne..." vzlykala. Ten pohled byl vážně zničující.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (35): Manžel začal po smrti své matky podivně truchlit, teď máme domácnost plnou starých cetek

Nevím, jak mám mamce pomoci

Uběhly další dva měsíce a s mamkou je to ještě horší. Podle všeho za tu dobu byla venku sotva dvakrát. Tím, že moc nejí, tak nechodí ani do krámu. Její sousedka z druhého patra se přiznala, že občas mamce donese teplé jídlo. Sama mi naznačila, že maminka nevypadá dobře a potřebuje pomoc.

Ale já nevím jak. Chodím do práce, starám se o dvě děti a nemám čas mámu každý den hlídat a kontrolovat. Brácha zase hodně cestuje, takže ten mi také moc nepomůže. Manžel Filip (35) mi dokonce nabídl, aby šla máma k nám. Ta to ale odmítla se slovy, že se nehne z bytu, kde s tátou roky žili. Z toho mi vyplývá, že naše situace snad ani nemá řešení. Můžu jen doufat, že až mamka ten žal překoná, tak se probere a povede normální život. Do té doby budu žít jako na trní.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (39): Zjištění, že je mamka vážně nemocná, byl obrovský šok. Ještě víc mě zaskočilo, jak se začal chovat táta

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.