Linda (36): Vzala jsem si muže, kterého nemiluji. Moje máma tvrdí, že ho stejně jednou podvedu, ale já mám své důvody

manželství bez lásky
Zdroj: Freepik

Linda dobře věděla, že se nevdává z lásky. Měla k tomu své vlastní důvody, možná pro někoho nepochopitelné, ale pro ni naprosto promyšlené...

Jana Szkrobiszová
Jana Szkrobiszová 26. 06. 2025 08:00

Jsem nejstarší ze tří dcer a dlouho jsem chtěla být ta, která se jako první vdá a založí rodinu. Jenže všechno dopadlo jinak a svatbu jsem měla jako poslední. Po jedné zásadní události jsem totiž přehodnotila své představy o lásce a místo velkých citů si vybrala toho nejhodnějšího muže, jakého jsem znala.

Chtěla jsem se vdát jako první

Celou dobu, co jsem studovala, jsem nenarazila na nikoho, kdo by za to opravdu stál. Měla jsem pocit, že normální kluci snad ani neexistují. Přetvářky, nevěry, povrchnost – přestalo mě to bavit. Řekla jsem si, že za žádného pitomce se nevdám. Ne že bych byla úplně bez vztahů, ale žádný z nich pro mě nebyl vážný.

Moje sestry na tom byly jinak. Nejmladší Lucka se vdala už ve dvaadvaceti, byla to láska na první pohled. A prostřední Liliana, nebo spíš Lili, si vzala nejlepšího kamaráda svého kamaráda. Byla v tom láska, a taky miminko. Obě byly šťastné a založily rodinu.

Potkala jsem svou osudovou lásku

Čekala jsem na někoho, u koho mi srdce řekne: To je on.“ A taky se to stalo. Potkala jsem ho po studiu na vysoké škole. Jmenoval se Jindra. Oslovil mě v kavárně, když jsem zrovna byla na holčičím rande se svou kamarádkou Anet. Jindra si mě vyhlédl, pozval nás na kávu, a mě pak na večerní skleničku.

Souhlasila jsem a rande bylo doslova pohádkové. Pak přišla další a další schůzka, až jsme se dali dohromady. Jindra brzy navrhl, ať se k němu nastěhuji, a já souhlasila. Pamatuji si, jak mi volala nejmladší sestra: „No tak konečně i ty se brzy vdáš!“ Byla celá nadšená, že jsem našla vážný vztah. Moje Lucinka vždycky věřila na pravou lásku.

Všechno vypadalo dokonale, dokud nepřišla první facka

Bydlení s Jindrou bylo zpočátku krásné, než se naplno projevil jeho skutečný charakter. Stačilo, že jsem šla na večírek s kolegy z nové práce, a byl oheň na střeše. Žárlil na všechno. Vadilo mu, co si oblékám, i že si večer píšu s kamarádkou. Brzy přišla první facka.

Ani nevím, jak jsem se do takového vztahu dostala. Na začátku byl úplně jiný. Druhý den se omlouval, sliboval, že se to nestane. A pak mě udeřil znovu. Po roce jsem ze vztahu utekla. Schovala jsem se u své prostřední sestry a mlčela. Ale Lili byla hodně všímavá a empatická. „Lindo, co se děje? Ublížil ti? Prosím, svěř se mi,“ naléhala. Rozplakala jsem se a věděla, že ho už nikdy nechci vidět.

Přestala jsem věřit v pravou lásku

Když jsem se z toho všeho postupně sebrala, rozhodla jsem se, že příště dám přednost klidu a bezpečí. Nechtěla jsem už milovat muže, kterého bych se musela bát. A měla jsem štěstí. Potkala jsem Lukáše – muže, který mě zahrnuje květinami, nechává mi prostor a každý den mi dává najevo, jak moc si mě váží.

Na svatbě jsem mámě tiše přiznala, že pro mě láska už není na prvním místě. Důležité je, jak se ke mně chová. Podívala se na mě a řekla: „Lindo, děláš obrovskou chybu. Když není láska, není pouto. Jednou mu utečeš nebo zahneš.“ Ale já to vidím jinak. Po roce s Jindrou jsem přestala na pohádkovou lásku věřit.

Další příběhy ze života →


Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video

Související články

Další články