
Olga s manželem žijí v dvougeneračním domě. V prvním patře žije jejich syn s rodinou. Jenže snacha se moc nevydařila. Je to drzá semetrika a Olgu doslova šikanuje.
Kdysi jsme udělali chybu. Rozhodli jsme se, že v našem domě s námi bude žít syn, a dceři jsme dali peníze na koupi bytu.
Osudová chyba, která nás trápí dodnes
Naše dcera je klidná a hodná. Kdykoliv potřebujeme, přijede a pomůže nám. Na jaře nám umyla všechna okna a poslední tři roky nám dvakrát do roka udělá generální úklid našeho přízemí. K tomu každý pátek přijede a setře schodiště v celém domě. To mám totiž službu, ale už nezvládám lézt po schodišti s kbelíkem plným vody.
Na tom by nebylo nic divného, kdybychom nežili v domě s rodinou našeho syna. Jenže místo pomoci se od nich dočkáme jen ostrých slov a hádek. Náš syn je nestranný, ale snacha se nevyvedla. Od samého začátku je drzá a způsobila nejednu ostrou hádku, nejen v naší rodině. Už se doslova s manželem bojíme vylézt na chodbu.
Snacha je drzá a buzeruje nás skoro denně
Asi měsíc poté, co se snacha nastěhovala do našeho domu, za námi přišla: „Jdu stanovit pravidla ohledně společných prostor. Takže vy budete mít službu v pátek a pokaždé setřete schodiště. Já to budu dělat v úterý. A nechci vidět, že to neplníte,“ rázně nám sdělila. Zůstali jsme s manželem po jejím odchodu šokovaně stát na místě.
Kdykoliv snachu potkáme na chodbě, když není v její přítomnosti manžel, neobtěžuje se nás pozdravit. Když se jim narodila dcerka, nabídla jsem se, že jim budu vozit kočárek. „Tak to ani náhodou. Neumíte se postarat ani o sebe, natož o dítě,“ odsekla mi snacha. A tak jsme naši vnučku nikdy nehlídali. Nemáme důvěru. Naštěstí se staráme o syna naší dcery, takže máme alespoň nějakou radost v životě.
Poslední kapka v našem soužití
Dovolila jsem si před svůj vchod do bytu postavit komodu na chodbu. Dávám do ní boty, aby se neválely u vchodových dveří. Přiznávám, že jsme s manželem boty před vchodem neřešili, ale aby nám je snacha vyhodila z okna na zahradu, to bylo moc. Zašla jsem za ní a vytkla jí nevhodné chování. „Mohla jsi nám to říct slušně a ne hned házet boty z okna. To se nedělá,“ slušně jsem se ozvala. Snacha mě vulgárně odbyla.
Když jsem se snažila na chodbě zajistit pořádek onou komodou, snaše zase vadila stojící komoda na chodbě. Prý jsem zúžila průchozí prostor. Jsme s manželem přesvědčení, že snacha by byla nejradši, kdybychom odešli do domova důchodců. Nikdy neuděláme nic dobře. Snacha nás doslova terorizuje v našem vlastním domě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].