Marcela (33): Byla jsem majetkem násilníka. První facka nebyla tou poslední

Za Petra jsem se provdala před osmi lety po dvouleté známosti. Poznali jsme se při mých vysokoškolských studiích v jednom studentském baru, kde měl Petr brigádu. Padli jsme si do oka a Petr mě pozval na rande. Začali jsme spolu chodit a po roce mne požádal o ruku.  Souhlasila jsem. Petr byl milý, ale občas měl sklony k agresivitě. A to mě mělo varovat!

Mohlo by Vás zajímat:

Viktorie (29): Expřítel zveřejnil mé intimní fotky na internetu, vrátila jsem mu to

Když jsme se vzali, Petr se změnil a začal postupně podkopávat mou sebedůvěru. Nastoupila jsem do nové práce, kde jsem byla spokojená, ale Petrovi se to nelíbilo. Chtěl mě mít jen pro sebe! Vyčítal mi, že jsem dlouho v práci a o něj se nestarám. Nebyla to pravda! Když přišel z práce, měl navařeno a snažila jsem se mu dopřávat veškerou manželskou romantiku.

Pozor! Hlášení!

Později jsem musela hlásit, kdy přesně dorazím domů, s kým jsem v práci mluvila nebo kde přesně jsem se pohybovala. Byla jsem trpělivá a místo, abych se hájila, jsem mu vše poctivě hlásila, protože jsem si myslela, že mě tak moc miluje a bojí se o mě. Spletla jsem se…

Jednoho dne jsme měli pracovní schůzku a já se zdržela. Když jsem přišla domů, zažila jsem šok. Hned ve dveřích jsem dostala od Petra facku. ,,Kde jsi byla? Co si vlastně o sobě myslíš,“ zaznělo z jeho úst. Nemohla jsem mluvit a s brekem jsem utekla do koupelny. Druhý den u snídaně se mi za své chování omlouval a ujišťoval mě, že už se to nikdy nestane. Věřila jsem mu!

Chtěla jsem mít s manželem rodinu, ale jeho psychický teror sílil. Už to nebyl ten pohodový Petr, se kterým jsem se seznámila. Byl protivnější a já nesměla ani na kávu s kamarádkou. Pořád jsem si naivně myslela, že mě prostě jen potřebuje. Brzy přišlo na řadu ponižování a další facky. Podrýval mou sebedůvěru a dokonce se mu podařilo ve mně vyvolat pocit, že jsem ošklivá a nestojím za nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (41): Manžel je despota, život s ním je k nesnesení. Co radí psycholog?

Škoda rány, která padne vedle

Časem mě začal bít pravidelně. Vlastně si pro své fyzické napadání hledal záminky a s ranami přitvrzoval. Nadával mi, že moc utrácím, že je špatně uklizeno… Tohle bylo na denním pořádku. Jednou jsem skončila se zlomenou rukou na pohotovosti.  To už jsem věděla, že jsem v koncích. Ale bála jsem se někomu svěřit. Vlastně jsem se s nikým nestýkala.

Když už to došlo tak daleko, že jsem skončila v nemocnici, něco se ve mně zlomilo. Rozhodla jsem se svěřit zdravotnickému personálu a ti dali podnět policii pro vyšetřování domácího násilí. Policie Petra vykázala z bytu a já požádala o rozvod. Petr se mě i potom snažil kontaktovat, vyhrožoval mi, ale já se nenechala. Později soud dokonce rozhodl, že se nesmí do bytu vrátit. Já si ale našla nové bydlení, protože na tom místě jsem se necítila dobře a neměla jsem na něj hezké vzpomínky.

Mohlo by Vás zajímat:

David (45): Svádí mě dcera mé přítelkyně. Co radí vztahová terapeutka?

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Znáte někoho, kdo se stal obětí domácího násilí? Nebo jste jí dokonce byla sama? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.