Sandra (37): Po rozvodu jsem si občas dopřála večerní pohodu se sklenkou vína. Netušila jsem, jakou lavinu tím v očích exmanžela spustím

S mým manželem Janem jsme spolu žili deset let jako manželé a ač jsme to ani jeden nečekali, stalo se nemyslitelné a my jsme se rozvedli. Důvod byl prostý.

Libuše (35): Tchyně se mi smála do obličeje, že bez jejího syna bych nic neznamenala. Netušila, kolik peněz mám na kontě

Rozvod s manželem mi dal pořádně zabrat

Přišla jsem Janovi na nevěru. Jan několik měsíců spal se svou kolegyní v práci, a když se to náhodou provalilo, zlomilo mě to tak, že mi bylo jasné, že s ním už nezůstanu. Sice jsem ho milovala a hlavně jsme spolu měli děti a dům, věděla jsem ale, že je to pro mě velmi závažné a že se přes to nikdy nepřenesu. Odloučení se mi tak zdálo jako jediná varianta.

Jan byl samozřejmě proti, rozvést se nechtěl, když jsem mu ale začala hrozit soudním vyrovnáním a právníkem, souhlasil, že se rozvedeme sami a v poklidu. A tak jsme se před rokem odloučili. Naše dvě děti, dvouletá Amálka a pětiletá Josefínka, zůstaly ve střídavé péči nás obou.

Bylo to pro mě opravdu těžké, najednou jsem byla na dvě malé děti sama a zároveň jsem je musela dávat k jejich otci, takže jsem pak cítila silný pocit odloučení. Musela jsem začít pracovat a ukončit mateřskou, postavit se výhradně na vlastní nohy. Do toho jsem se musela smířit s tím, že jsem pro mého manžela nebyla dost přitažlivá a že si raději našel novou ženu.

Evelína (30): Manžel odjel vydělávat na náš vysněný dům a stavbu nechal na mně. Netušila jsem, co mě ještě čeká

Ráda jsem si dala sklenku vína

Všechny tyto své problémy jsem se snažila řešit s grácií, nadějí a zvednutou hlavou, v soukromí jsem se ale často hroutila. Nejednou jsem se tak večer uklidňovala sklenkou vína. Neřekla bych, že piji hodně, ale víno mám ráda a ráda si s ním občas zlepším večer.

Nepřijde mi na tom nic špatného, myslím si, že jsem si tehdy v tom náročném období zasloužila si trochu odfrknout. Snažila jsem se pít až po tom, co večer děti usnuly, občas jsem si ale nalila víno i u večeře anebo při vaření anebo jsem vzala dcery si hrát do vinárny. Nic jsem v tom neviděla, nic jsem si z toho nedělala… až do jednoho dne.

Jan si právě přijel pro své dcery. Balila jsem jim jejich věci, když se přede mě rázně postavil a odkašlal si.

„Prý hodně piješ,“ začal rázně a já jsem se na něj nechápavě a překvapeně zvedla.

„Piju? Jak to myslíš? Kdo ti to řekl?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Josefínka mi řekla, že si neustále dáváš víno a že hodně piješ. Že prý jsi jí řekla, že ti to pomáhá zůstat v pohodě,“ řekl a já jsem nemohla uvěřit svým uším.

Dana (47): Při úklidu jsem odhalila manželovu nevěru. Pravdu jsem mu vmetla do tváře na hřbitově

Začal si dělat starosti

„Takže naše pětiletá dcera, co neví, co to je alkohol, ti vlastně řekla, že jsem alkoholik a ty jí to věříš?“ protočila jsem očima podrážděně. Přišlo mi to celkem vtipné, celá tahle debata, Jan to ale očividně myslel smrtelně vážně.

„Ano, vlastně jí věřím… věřím, že piješ, protože nejsi v pořádku. Co se děje? Co ti je?“ změnil najednou tón na starostlivý a já jsem překvapeně odložila všechny věci, co jsem držela.

„Není mi nic. Jenom si ráda někdy dám víno, to je všechno,“ odpověděla jsem a on mi nečekaně položil ruku na paži.

„Víš, že jestli se máš špatně a jestli se něco děje, že se k sobě můžeme vrátit a vyřešit to spolu,“ řekl mi naprosto vážně a já jsem se málem dala do smíchu.

„Nesměj se tomu,“ obořil se na mě, „myslím to vážně. Víš, že jsem se rozvádět nechtěl a že ti se vším rád pomůžu, jako dřív.“

Helena (70): Na oběd vnoučata čas neměla, kvůli dědictví se ale mohla přerazit. Dala jsem jim lekci, kterou nečekala

Začal mě uhánět, ať se k sobě vrátíme

To, že to myslel smrtelně vážně, dosvědčil ještě tím, že mi následující minimálně měsíc každý den psal, jestli jsem v pořádku, jak se cítím, jak mi je. Neustále se vyptával naší dcery, jestli maminka pořád pije, jestli je pořád smutná a vypadalo to, že jeho zjišťování nebere konce.

Došlo mi, že abych se ho zbavila, musím udělat zásadní věc – přestat pít, aby na mě neustále neměl co vytahovat. A tak, ač mě to mrzelo, jsem si ze dne na den navěky odpustila svou milovanou sklenku vína po večeři. Josefínka pak přestala tatínkovi říkat, že piju, a tatínek už neměl proč neustále navrhovat opětovné manželství a já jsem opět získala svůj kýžený klid. Trochu se ale bojím, že teď už nebudu moct pít nikdy. Opravdu nechci zažít další Janovy námluvy.

Romana (42): V práci jsem se vyhýbala drbům a kolegy měla za toxické. Když jsem propukla v pláč, zažila nečekané překvapení

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].