
Barbora i její manžel pracují z domova, on si ale její home office plete spíše s osobním servisem. Kvůli práci mezi nimi tedy neustále vznikají nové a nové spory.
Oba dva s manželem máme to privilegium a to štěstí, že můžeme pracovat zcela na dálku a mít celý týden home office. Přináší nám to desítky výhod a obrovské pohodlí, zároveň to ale v našem vztahu vytvořilo jeden velký problém.
Jiří (48): Chtěl jsem rodinu zajistit prací v cizině. Místo vděku jsem se ale dočkal synova odcizení
S manželem pracujeme oba z domova
Můj manžel František pracuje sám na sebe jako živnostník a z domova pracuje odjakživa. Má velkou kancelář v horním patře našeho domu, ze kterého řídí celou svou firmu a mimo dům musí jezdit málokdy. Já mám výrazně obyčejnější práci – dělám telesales pro jednu firmu a home office jsem si vysloužila teprve nedávno. Nemám tedy žádnou pracovnu ani jiný speciální prostor, pracuji prostě z obýváku, od jídelního stolu. Moje práce rozhodně není tak komplexní jako mého muže, určitě je ale také náročná. A to můj manžel nemůže pochopit.
„Lásko, udělala bys mi kafíčko, prosím?“ volal na mě jednoho rána ze své pracovny, když jsem úspěšně vypravila naše děti do školy a konečně si sedla k práci. Čekal mě náročný den, měla jsem desítky obvolávání a nespočet dotazníků a formulářů.
Plete si mě se svou služkou
„Promiň, ale teď pracuju, uděláš si ho sám?“ odpověděla jsem mu a uslyšela jsem frustrované mručení.
„Ženská, však nic neděláš. Jedno kafe ti rozhodně tvou práci nezničí,“ křikl na mě a já jsem se podrážděně zamračila. Vůbec nebral v potaz, že to, co dělám já, by mohlo být byť jen z poloviny důležité, jak to, co dělá on. Měl pocit, že když jsem doma, jsem tam k tomu, abych mu posluhovala. Hned následující den po tomto incidentu totiž přišel dolů a oznámil mi, že bych měla dojet nakoupit.
„Zbláznil ses? Jsem v práci, nemohu si jen tak odejít,“ zavrtěla jsem hlavou rázně a on protočil očima.
„Stejně nic neděláš. Kolik máš denně hovorů? Sedm? To snad počká,“ kouknul se s opovržením na papíry rozložené po stole, kde jsem pracovala, a já se zamračila.
„Třicet. A ne, rozhodně to nepočká.“
Neuznával, že pracuji
A tak to šlo každý den. Pokaždé si vymyslel něco jiného, co by po mně chtěl. Jednou jsem měla uvařit, jindy uklidit nebo vyvenčit psa. Neustále mě s něčím otravoval, něco mi říkal, něco po mně chtěl. Vždycky jsem to se zaťatou čelistí trpěla, v duchu mě ale nesmírně vytáčel. Vadilo mi, že vůbec nebere mou práci v potaz a že mě má jen za obyčejnou služku v domácnosti, co je doma pro to, aby se o něj starala. Vrchol přišel jednoho dne, když jsem byla uprostřed meetingu s klientem.
Františka vůbec nezajímalo, že s někým telefonuji a mám zapnutou kameru i mikrofon, a jen v županu bez čehokoliv jiného si přikráčel přímo za mě tak, že byl celý vidět.
Narušoval můj pracovní den
„Baruno, uděláš mi něco ke svačině? Mám hrozný hlad a ty se určitě stejně nudíš,“ rozkřikl se po pokoji, až jsem nadskočila. Okamžitě jsem zaklapla počítač se zaraženým klientem, který celou scénu viděl, a otočila se rozzuřeně na Františka.
„Co blázníš? Jsem uprostřed hovoru s klientem,“ vykřikla jsem a on v obranném gestu zvedl ruce nad hlavu, „co si o sobě vůbec myslíš? Neustále mě s něčím vyrušuješ a nenecháš mě v klidu pracovat!“
„O nic nejde, jenom prodáváš nějaké věci, to není nic důležitého,“ ušklíbl se můj manžel a já jsem ho skoro uhodila rozzuřením.
„Moje práce je stejně validní jako ta tvoje,“ řekla jsem mu ostře, „a jestli to nechápeš, můžeme se klidně rozvést.“
Musela jsem pohrozit rozvodem
Od této hádky jsem se začala na mou práci zamykat do ložnice tak, aby se za mnou František nedostal, a pomohlo to. Pochopil, že jsem na něj opravdu naštvaná a že mu jeho pokrytecké chování nebudu dál trpět, a stáhl se. Konečně tak můžu v klidu a ničím nerušená pracovat.
Ulevilo se mi, konečně nejsem pod neustálým tlakem z toho, s čím můj manžel přijde tentokrát. I když už mě neotravuje, ale cítím, že pořád nebere mou práci vážně. Poznám to z pohledů, které na mě hází kdykoliv, když o ní mluvím. Vadí mi to a přála bych si, aby mě více respektoval, ale s tím asi nic neudělám. Prostě se jen utěšuji tím, že je to ješitný, egoistický muž a já jsem úspěšná žena a nic si z něj nemusím dělat.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




