Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Jaruška je aktivní seniorka, která ani v sedmdesáti nezpomalila. Chodí do práce, plánuje, má zájmy, přátele, jednoduše žije. Po letech tichého soužití se však rozhodla udělat krok, který její okolí překvapil.
Letos mi bylo sedmdesát a místo pocitu, že mám zpomalit, cítím pravý opak. Život je tak hezký a čas tak rychle utíká. Je škoda jím plýtvat a mrhat jím. Stále pracuji na půl úvazku, chodím na cvičení, učím se italsky, plánuji výlety – jednoduše chci využít každý den naplno. Jenže vedle mě je už roky muž, se kterým si minimálně patnáct let vůbec nerozumím.
Rozdílné světy pod jednou střechou
Můj muž je pravý opak mě. Jeho hlavní aktivita se odehrává výhradně v sedě – sedí a kouká na televizi. Všechno nové ho obtěžuje, na vše nadává, všichni jsou „tupci“, a to bohužel včetně mě i našich dětí. Doma vše dělám já, v podstatě se o něj starám jako o nějaké zvířátko. Nakrmím ho, upravím a vyčistím „hnízdo“, postarám se, aby měl vše při ruce, a pak mám volno a klid.
Snažila jsem se to roky respektovat. „Každý jsme nějaký,“ přesvědčovala jsem samu sebe. Jenže čím jsem starší, tím víc mě to dusí. Nemáme si co říct, nesdílíme radosti ani plány, nesdílíme prostě nic. Když muž otevře pusu, vím, co během pár minut nastane. Sdělí mi, co všichni děláme špatně a jak v podstatě k ničemu nejsme.
Rozhodnutí, které všechny překvapilo
Jednoho dne jsem si sedla a řekla si dost. „Chci se rozvést,“ řekla jsem nahlas sama sobě. Když jsem to oznámila dětem, zůstaly zaražené. „Mami, chápu tě, ale v tomhle věku?“ řekla mi doslova vyděšeně dcera. Syn se přidal: „Vždyť jste spolu celý život!“ Ale co to má být za argument…
„Právě proto,“ odpověděla jsem. „Nechci zbytek života strávit vedle věčně naštvaného a zahořklého chlapa,“ pokračovala jsem. Muž je až na pár drobností, které jsou v našem věku běžné, zdravý. Když bude jen trochu chtít, postará se o sebe. A já mám kam jít. Pronajímám garsonku po své mámě, do dvou měsíců bych se klidně mohla stěhovat. Děti mi nakonec řekly, že mě chápou, ale s rozvodem rozhodně nesouhlasí. Ale jde o můj život, ne o jejich!
Toužím po klidu, ne po kompromisu
Když jsem to řekla Vláďovi, mávl rukou a protáčel oči. Bere to jako nějaký můj výstřelek. „To ti poradila nějaká závistivá, přechytralá kamarádka v cukrárně? Sama nemá chlapa, tak ti nakukala, že je to moderní, viď?“ řekl mi s úšklebkem. Když viděl, že se mě to dotklo, pokračoval v zesměšňování mých konkrétních kamarádek. Vyžíval se v tom. Ale to je dobře!
O to víc jsem si byla jistá, že se mé myšlenky a plány ubírají správným směrem. Jsem odhodlaná se do léta odstěhovat. Samoty a práce se stěhováním se rozhodně neobávám. Skutečný strach mám jen z toho, aby mě nezavrhly mé děti. Sice svého otce znají, ví, že jsem vedle něj roky nešťastná, ale přijde jim, že si ve svém věku vymýšlím hlouposti.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
