
Květa obětovala třicet let manželovu pohodlí, ale on po padesátce zatoužil po změně. Místo dalšího ponižování zvolila rozvod. Teď s hrdostí sleduje, jak exmanžel bez jejího servisu chřadne, zatímco ona konečně našla svou ztracenou sebeúctu.
Nikdo mi nevymluví, že muži nemají krizi středního věku. Mně se to stalo. Před třemi lety. Jen co manžel oslavil padesátku, přestal mě vnímat jako svou ženu.
Moje myšlenky byly mylné
S manželem Lubošem jsme byli třicet let. Já si naivně myslela, že nejhorší životní etapy máme za sebou a čeká nás spokojené stáří. Kdysi jsem si myslela, že naše manželství skončí v době, kdy byly děti malé. Neustále zlobily a Luboš to špatně nesl. Chtěl mít klid, ale doma byl neustálý křik.
Zvládli jsme spolu vše. Odchod rodičů, stavbu domu, výchovu dětí a nakonec nás rozdělila krize středního věku. „Květo, už nevidím smysl v našem vztahu. Chci ještě poznat jiné ženy, chci mít svobodu, chci mít čas na kamarády. Nechci se rozvádět, ale chci volnost,“ vyslechla jsem si od manžela. V ten okamžik se mi zbortil svět.
Je třeba umět přemýšlet a nemít strach
Začala jsem hubnout, škemrala jsem o pozornost, Luboše jsem hýčkala a on si žil to, co chtěl. Snad stokrát jsem si říkala, že je to jen životní období, které pomine a že je důležité, že se Luboš vrací ke mně. Ale čím víc jsem nad vším přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala realitu.
Já byla ta, která dělala Lubošovi služku. Prala jsem, žehlila, vařila, uklízela a nevyptávala se. Ztratila jsem svou sebeúctu. Luboš byl spokojený. Na první pohled by se zdálo, že máme ideální manželství. Na pohled druhý nás nespojovalo nic. Jen dospělé děti a majetek.
Žádost o rozvod jsem podala sama
A najednou mi ze sebe bylo zle. Podala jsem žádost o rozvod, odstěhovala se do podnájmu a přehodnotila jsem svůj život. Kdykoliv jsem Luboše potkala, snažila jsem se být optimistická a z rukávu jsem sypala jednu bezva historku za druhou. Prodali jsme náš dům a majetkově se vypořádali.
Vnímala jsem, že Luboš sešel. Už nenosil vyžehlené košile, ale trička nebo mikiny. Už nebyl jako ze žurnálu, ale působil lehce ošoupaně. Bylo mi jasné, že ani jedna z milenek nemá snahu se o něj postarat. Dokonce jsem nabyla dojmu, že Luboš na mě hledí se zájmem. A to byl ten moment, který jsem potřebovala zažít. Pocit vítězství, že jsem vše ustála a vyšla z toho silnější.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




