Facebook
Instagram
Hana si zvykla, že její manžel je často pryč, protože musel cestovat kvůli práci. Jenže jednoho dne zjistila, co za tím vězí - on měl jinou ženu. Hanu zaskočilo také to, že všechno probíral s farářem, ale jí nic neřekl.
Vdala jsem se velmi mladá. Ačkoliv náš vztah nebyl založen na velké lásce a vášni, cítila jsem se v něm bezpečně a šťastně. Pavel (38) se staral o rodinu a já věděla, že se na něj mohu vždy spolehnout. Ano, měli jsme krize a špatné dny, ale nikdy mě nenapadlo, že bych manžela opustila. Na rozdíl od něj...
Moje manželství se nelišilo od ostatních
Právě jsem připravovala večeři, když mi zazvonil telefon. „Nečekej na mě dnes s večeří. Vrátím se pozdě,“ řekl mi manžel. Ani mě to nepřekvapilo. Pracoval jako obchodní zástupce a často cestoval. I když jsem musela přiznat, že v poslední době se to dělo až příliš často.
„Zase?“ zeptala jsem se a stáhla plamen na sporáku.
„Víš, jak to je,“ odpověděl Pavel. „To je prostě práce...“ dodal po chvíli.
A pak, jako obvykle, jsem si vyslechla, že to všechno dělá pro nás. Musela jsem s tím souhlasit. Pavel se o mě a děti staral, nic nám nechybělo. Živil nás. Hned po narození prvního dítěte jsme se rozhodli, že zůstanu doma. A toto uspořádání fungovalo dokonale.
„Chápu... Večeři budeš mít v lednici.“
Vždycky jsem nechávala Pavlovi připravené jídlo. Chtěla jsem mít jistotu, že i když se vrátí pozdě v noci, bude mít co jíst. V tomto ohledu jsem byla standardní manželkou. V každém jiném ohledu také. Měli jsme obyčejné manželství, které mělo své dobré i špatné dny. Přesto jsme vždycky překonali všechny krize a byli spolu už přes patnáct let. Možná to nebyla velká láska, ale bylo nám spolu dobře.
„Děkuji, miláčku,“ řekl a to mě hned zahřálo u srdce. Zdánlivě malé gesto, ale přinášelo mi hodně radosti. Byla jsem spokojená.
Manžel začal mizet na celé dny
Jednoho dne se mě dcera zeptala, proč táta nikdy není doma. Měl ji vzít na bazén, ale zavolal, že se nestihne vrátit včas.
„To se stává čím dál častěji,“ řekla jsem zklamaně. Dcera se na tyto výlety s tátou velmi těšila a nechtěla slyšet, že bych ho mohla nahradit.
„Víš, že musím pracovat,“ vyslechla jsem si jeho obvyklou odpověď. Samozřejmě jsem mu neměla za zlé, že pracuje. Ale dříve to bylo jiné. Teď Pavel navíc jezdil na služební cesty, které trvaly několik dní. A pokaždé měl stejné vysvětlení – musí pracovat kvůli rodině.
„Samozřejmě, že to vím,“ odpověděla jsem klidně, i když v mém hlase možná bylo slyšet náznak podráždění. „Ale nesmíš zapomínat, že máš rodinu.“
Pavel si povzdechl a ujistil mě, že na to pořád myslí.
„Dělám to všechno pro vás,“ dodal. Potom rychle ukončil hovor s tím, že má hodně práce.
Nebyla jsem si jistá, ale zdálo se mi, že jsem v pozadí slyšela ženský hlas. Ale když jsem mu zavolala zpátky, abych se zeptala, kde je, už telefon nezvedal. Přepadly mě temné myšlenky. Až po delší chvíli jsem sama sebe přesvědčila, že se není čeho obávat. Pak jsem se pustila do domácích povinností.
Farář se začal vyptávat na mé manželství
Žili jsme v malé obci, kde hrála důležitou roli církev. Takže nikoho nepřekvapovalo, že farář navštěvuje své ovečky a zjišťuje, jak se jim daří. Když jednoho dne stál u našich dveří, ani mě nenapadlo, že tato návštěva bude začátkem velkých změn v mém životě.
„Mohu dál?“ zeptal se.
„Stalo se něco?“ zeptala jsem se s utěrkou v ruce.
Farář se na mě podíval a zamyslel se.
„Ne, ne,“ odpověděl po chvíli. „Jen jsem chtěl zjistit, jak se máte,“ řekl s úsměvem. Pak se začal ptát na mé manželství – zda jsem v něm šťastná, zda se s Pavlem máme dobře a jestli se v poslední době nestalo něco, co by mohlo změnit náš vztah.
„Proč se ptáte, otče?“ zeptala jsem se zmateně. Náš farář byl zvědavý a rád věděl všechno o svých farnících, ale takové otázky byly i na něj příliš intimní.
„Jen ze zvědavosti,“ odpověděl rychle. Hned však uhnul pohledem, což pro mě bylo jasným znamením lži.
„Děkuji, máme se dobře,“ odpověděla jsem. A v duchu jsem se divila, proč farář potřebuje takové informace.
„Jste si jistá?“ ptal se dál.
„Ano, jsem si jistá,“ odpověděla jsem. A s úlevou jsem si vydechla, když se konečně rozhodl ukončit návštěvu. Ale když stál ve dveřích, podíval se na mě ještě s nevyzpytatelným výrazem. Pak zavrtěl hlavou a rozloučil se.
Oba se chovali divně
Jakmile se Pavel vrátil domů, řekla jsem mu o farářově návštěvě. Očividně se zarazil. „Řekl něco?“ zeptal se. A zároveň se na mě díval způsobem, jako by na mé odpovědi závisela celá jeho budoucnost.
„Nic neřekl,“ odpověděla jsem rozčileně. „Přesto si myslím, že by se neměl ptát na takové věci. To jsou naše soukromé záležitosti.“
„Promluvím s ním,“ nadhodil. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že chování faráře i mého manžela je velmi podivné.
„A řekni mu, ať se stará o své věci,“ nařídila jsem mu. Vím, že bych o faráři neměla mluvit takhle, ale jeho návštěva mě opravdu rozčílila.
Za několik dní mě farář navštívil znovu. Tentokrát byl vážnější.
„Musím s vámi mluvit,“ řekl hned mezi dveřmi.
„Je to důležité?“ zeptala jsem se. Právě jsem připravovala večeři a neměla jsem čas na rozhovor. A také jsem neměla chuť znovu odpovídat na jeho zvědavé otázky.
„Ano, je to důležité,“ odpověděl a tón jeho hlasu naznačoval, že tomu tak opravdu je. Povzdechla jsem si a pozvala ho dál.
Farář věděl o rozvodu dřív než já
„Co se děje?“ zeptala jsem se, když se trapné ticho začalo protahovat.
Farář si povzdechl.
„Váš manžel mě v poslední době často navštěvuje..."
To pro mě bylo velké překvapení. I když Pavel chodil do kostela, nikdy nebyl příliš nábožensky založený.
„Za jakým účelem?“ zeptala jsem se překvapeně.
Farář nejprve uhnul pohledem, ale pak se mi podíval přímo do očí.
„Paní Hano...“ začal. A já okamžitě věděla, že se mi nebude líbit, co mi chce říct. „Pavel ke mně chodí pro radu.“
„Pro radu?“
„Váš manžel přemýšlí o rozvodu. A protože nemá s kým o tom mluvit, vybral si mě jako svého důvěrníka.“
Byla jsem ohromená. A to nejen kvůli rozvodu, ale hlavně proto, že se můj manžel rozhodl konzultovat to s farářem.
„To si děláte legraci?“ zeptala jsem se.
„Bohužel ne,“ odpověděl tiše farář. Nevěděla jsem, co říct. Můj manžel se chtěl rozvést a rozhodl se to probrat s farářem...
„Proč s tím nepřišel za mnou?“
„Protože nevěděl, co vám má říct...“
„Podvádí mě?“ zeptala jsem se na rovinu. Farář se jenom zašklebil a řekl, že na to bych se měla zeptat svého manžela.
Přiznal milenku
A to jsem taky měla v úmyslu udělat. Jakmile se Pavel objevil doma, okamžitě jsem na něj vyjela.
„Chceš se se mnou rozvést?“ zeptala jsem se, než si vůbec sundal boty. Doufala jsem, že to popře. Chtěla jsem, aby to všechno bylo jedno velké nedorozumění.
„Ano,“ odpověděl tiše.
„Ale proč?“
„Zamiloval jsem se...“
A tehdy se všechno vyjasnilo – práce dlouho do noci a služební cesty. Můj manžel měl milenku a rozhodl se ukončit naše manželství kvůli ní.
„Proč jsi šel za farářem místo za mnou?“ vykřikla jsem.
„Potřeboval jsem radu...“
„A co ti poradil?“ zeptala jsem se ironicky.
„Abych bojoval za naše manželství,“ řekl a já pocítila záblesk naděje. Ale Pavel ji rychle uhasil.
„Nechci bojovat. Miluji někoho jiného.“
Ten den se Pavel odstěhoval z domu. O několik týdnů později jsem dostala žádost o rozvod. Zpočátku jsem chtěla bojovat, ale pak jsem si uvědomila, že ho nemohu k ničemu nutit. Nechala jsem ho odejít.
Dodnes mu nemohu odpustit, že o tak důležité věci nemluvil se mnou, ale šel se poradit s farářem. Jako by farář měl nějakou představu o manželství a našich problémech. Teď se nemohu podívat faráři do očí. Cítím se ponížená. Proto jsem se rozhodla, že nejlepší řešení bude opustit tuto malou obec a přestěhovat se do velkého města...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné
Aleš Cibulka chystá se svým partnerem Michalem Jagelkou stříbrnou svatbu: Být gayem v devadesátkách nebylo vůbec snadné
Související články
