Facebook
Instagram
Sašu překvapilo, že se její manžel Pavel vrátil domů bez snubního prstýnku. Ale ještě horší bylo, když zjistila, kde se prstýnek nachází. Rozhodla se, že to Pavlovi nedaruje...
Když mi před třemi lety můj manžel Pavel (35) navlékl na prst snubní prsten z bílého zlata, cítila jsem se jako skutečná princezna z pohádky. Zamilovaně jsem se dívala na svého prince – mnohem vyššího, štíhlého bruneta s rošťáckým úsměvem...
Žili jsme jako v pohádce
Pak následovala svatební cesta do Benátek, protože můj manžel byl štědrý. Je obchodním analytikem ve velké korporaci, nedávno povýšil na vedoucího oddělení, na což jsem byla nesmírně pyšná. Pyšná na Pavla, protože já, zaměřená na rodinný život, jsem uvízla na nízké kancelářské pozici ve stejné firmě. Kromě toho bylo mé povýšení poslední věcí, na kterou jsem myslela. Po práci jsem obvykle běžela domů, uklízela a chystala jeho oblíbenou večeři – biftek a poté nadýchané čokoládové suflé.
Pavel si mě také hýčkal, bral mě na večeře při svíčkách, kupoval mi květiny a zahrnoval mě komplimenty: „Jsi nejkrásnější žena na světě. Ostatní se ti nemohou rovnat. Ty modré oči... nemohu se jich nabažit. Páni, máš úžasnou postavu. Má šikovná kuchařko...“
Dva roky to bylo téměř dokonalé. Téměř, protože vyvažování práce a domácích povinností mě postupně začalo unavovat.
Snubní prsten pro něj znamenal hodně
„Sundala jsi ho?“ ptal se, když jsem si na noc s obtížemi sundávala prsten z nateklého prstu. „Když ho máš na prstu, vím, že jsi moje.“
„Vím, miláčku,“ odpověděla jsem.
„Vzrušuje mě, když ho nosíš...“
„Páni, to je... tak sladké, miláčku.“
Netušila jsem, že nějaký předmět může být takovým fetišem. A nikdy jsem si nepředstavovala, že prsten bude hrát v našem manželství ještě jednu roli.
Můj manžel ho také vždy nosil na prstu. Celé dva roky, než jednoho pátku přišel domů bez něj tak nápadně, že jeho holý prsteníček mě téměř oslepil.
„Nemáš ho?“ ukázala jsem na jeho prst.
„Musel mi spadnout v autě, hned se podívám,“ řekl zmateně a šel do garáže.
Bylo mi to divné, tak jsem byla zvědavá, jak to dopadne.
„Není tam, musel jsem ho ztratit v práci nebo v koupelně, když jsem si myl ruce,“ řekl, když se vrátil domů.
Nešlo mi to do hlavy, ale protože se o tom nechtěl bavit, netlačila jsem na něj.
Viděla jsem podezřelé zprávy
Celý víkend jsme se k tomu tématu nevraceli. Pavel se však zdál být podivně zaneprázdněný, často na dlouhou dobu mizel v koupelně. V neděli večer se stalo něco divného. Uklízela jsem obývací pokoj, když zadrnčel Pavlův telefon. Mimovolně jsem se na přístroj podívala a spatřila zprávu: „Zlato, zopakujeme si to v pondělí?“
Naklonila jsem se, abych viděla, kdo poslal tak drzou zprávu. Proboha, jak je to možné? Klikla jsem na oznámení a zobrazila se celá předchozí konverzace. Co je to za couru? Psali si opravdové pikantnosti. Ještě jsem narazila na dvě videa, ale protože jsem slyšela, že se blíží Pavel, jenom jsem si je rychle přeposlala a telefon vrátila zpět.
Pavel vešel do obývacího pokoje. Rozhlížel se a pak spatřil telefon. „Ach, tady je!“ rychle ho sebral.
„Přišla ti nějaká zpráva,“ řekla jsem klidně.
„To bude z kanceláře, domlouváme jeden projekt na zítřek...“
Takhle jednoduše mi zalhal. Šla jsem nahoru, nechala napouštět vanu, sedla si na záchod a pustila ta videa. První video ukazovalo mého manžela, jak se svléká. Druhé ukazovalo naši dobrou kamarádku Elišku (32), která byla také jeho kolegyní. Ta coura ležela na posteli v černém krajkovém prádle a... mávala snubním prstenem mého manžela.
„Našla jsem ho! Byl pod postelí. Ach, ty tygře... Podvádíš... svou ženu?“ smála se a střídavě vzdychala. A pak... se svlékla.
Přešla jsem do útoku
Překvapivě mě manželova nevěra nezasáhla tak, jak by asi měla. Ale uvědomila jsem si, že ta vášeň, která mezi námi vzplála na začátku, se už vytratila. Ve skutečnosti jsem už nějakou dobu přemýšlela, že by bylo dobré začít nový život. Bylo mi 34 let a stále jsem cítila, že mám celý život před sebou. A to i bez manžela. Dostala jsem nápad, nebylo jiné cesty, musela jsem to udělat...
Když se Pavel v pondělí vrátil z práce, přešla jsem do útoku.
„Miláčku, chtěla bych povýšení.“
„Ty?“
„Ano.“
„No... promluv si o tom s Tomášem. Je to tvůj šéf, že?“
„Ale... já ho tak dobře neznám...“
„Cože? Neznáš svého vlastního šéfa? Myslím, že jsi to měla udělat už dávno, jsi schopná.“
„Jsem,“ řekla jsem pevně, „ale... neznám Tomáše tak dobře jako tebe, tygře,“ řekla jsem a všimla si, že můj manžel se otřásl. Takhle jsem ho ještě nikdy neoslovila.
„Co tím myslíš?“ řekl pomalu.
„Mohl by ses postarat o mé povýšení, koneckonců máš ve firmě velké slovo...“
„To nepřichází v úvahu, nemůžu tě protlačit nahoru jenom kvůli tomu, že jsme manželé.“
„Odkdy jsi tak zásadový, tygře?“
„Ještě nikdy jsi mě tak neoslovila...“ řekl nervózně.
„Stačí, že tě tak oslovuje Eliška, tygře...“
Manžel byl v šoku
„Jak jsi to...“ zašeptal
„Z tvého telefonu, hlupáku, nechal jsi ho v obýváku,“ řekla jsem naštvaně. „Co mé povýšení?“
Tiše si sedl na gauč. Věděl, že pokud bych videa poslala nejen jeho šéfům, ale i kolegům, mohla bych ho tím zkompromitovat před celou korporací.
„Alexandro, domluvme se nějak,“ žadonil. „Prosím!“
„Kromě toho...“ přerušila jsem jeho myšlenky. „Chci také byt.“
„Ne! To už je příliš,“ prudce vstal.
„Můžu to všechno ukázat i u soudu. Tvůj snubní prsten... v Eliščině posteli. A myslím, že soud by to velmi zaujalo,“ řekla jsem tomu darebákovi.
„Polovinu,“ odpověděl sklesle.
„Ne. Všechno, nebo ztratíš tvář a možná i práci.“
Vyhrála jsem nad ním
Odešel beze slova, nechal mě samotnou v obývacím pokoji. Rozvalila jsem se na pohovce a natáhla si nohy. Už jsem věděla, že je to všechno moje. Druhý den se ukázalo, že můj plán funguje. Manžel mi pokorně vysvětlil, že zařídil mé povýšení.
„Hodný medvídek,“ řekla jsem a ukázala na kufry stojící v chodbě. „Za odměnu jsem ti sbalila věci.“
„Ty... zmije!“ pověděl mi na rozloučenou.
Jeho slova na mě neměla žádný vliv, věděla jsem, že můj život se zcela změní. Napustila jsem si vanu a když jsem do ní vlezla, bublinky mi příjemně obklopily tělo. Zvedla jsem sklenici šampaňského a blahopřála si. Jsem svobodná, na vedoucí pozici a mám byt v hlavním městě...
Jen jeden detail nezapadal do mého nového života. Ta lesklá věc mi připomínala starý život. Ponořila jsem pravou ruku do bublinek a prsten snadno sklouzl. Položila jsem ho na pračku. Bez snubního prstenu z bílého zlata na prstu jsem konečně mohla volně dýchat a naplánovat, co bude dál...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
