Sabina (45): S tchyní jsme byly roky na nože. Netušila jsem ale, že její smrtí nenávist vůči mně neskončí

Kdybych věděla, že se mi tchyně bude mstít strašením ze záhrobí, chovala bych se k ní mnohem lépe. Teď sama doma ani nezamhouřím oka a manžel mě má za blázna.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (50): V bouřkovém mraku jsem spatřila povědomou tvář. Myslím, že to byla moje maminka

S tchyní jsme byly vždy „na nože“

S matkou mého muže jsme se nesnášela už před svatbou. Divná paní, která razila motto „co na srdci, to na jazyku“. Hlavně pokud šlo o mě. Vypadalo to tak, že mě neustále kritizovala a peskovala. Dělala to tak, aby se mohlo zdát, že to myslí takzvaně v dobrém a já jsem jen přecitlivělá. Jen kvůli ní jsem se nechtěla původně vdávat.

Pak jsem ale trochu zestárla a získala převahu. Uměla jsem se už tchyni pěkně mstít. Když mě hodně štvala, neviděla vnoučata klidně celé léto. Dokázala jsem to vždy zařídit tak, abychom na Vánoce byli častěji u mojí mámy. Ona mě všude jen pomlouvala a obě jsme byly v rodině známé tím, že se nesnášíme.

Když došlo na „lámání chleba“ a ona měla skončit v domě s pečovatelskou službou, nehnula jsem prstem. Mohla jsem ji nechat u nás doma, starat se a udělat pro ni to nejlepší. Místa jsme měli dost. Dům je velký, manžel je pořád na pracovních cestách. Jenže to bychom musely mít lepší vztahy, navíc bych raději věnovala pokoj v domě jednou svojí mámě.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (23): Vzala jsem si televizi po zesnulé sousedce. Pěkně mě vyděsilo, že z ní promlouvají duchové

Na tchynině pohřbu mi nebylo do smíchu

Tchyně ale brzy nečekaně zemřela, po krátké nemoci. Upřímně řečeno jsem s tím nepočítala a myslela si, že mě bude nenávidět mezi živými ještě dobrých dvacet let. U její rakve jsem si ale uvědomila, že smrtí nic nekončí, a zatrnulo mi. V jednu chvíli se mi zdálo, jako by se rakev pohnula. Omdlela jsem a museli mě křísit.

Na toaletě jsem pak slyšela její nepříjemný smích. Smála se mi ze záhrobí a v tom zlověstném chechtání byla jasná zpráva: „Teď se těš, milá zlatá!“ Kdykoliv jsem byla sama doma, padal na mě strach a tíseň. Jen co manžel služebně odjel na pár dní, nemohla jsme spát. Slýchávala jsem ten její ječivý chechot nebo hluk na chodbě.

Přemlouvala jsem děti, aby u nás přespávaly. Kamarádky musely chodit každý večer na návštěvu a já před usnutím vypila pravidelně celou lahev vína. Jen tak jsem mohla usnout a nevnímat noční můry. Manžel o mě měl starost a po pár měsících mě chtěl poslat do léčebny. Uvědomila jsem si, že mě sem dohnala tchyně a musí mít důvod k radosti i po smrti.

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (40): Zesnulý kamarád se mnou komunikuje pomocí fotek. Musím se dozvědět, co mi chce říct

Chtěla jsem se tchyni omluvit

Zkusila jsem se s tchyní spojit pomocí spiritistické tabule. Zapálila jsem svíčku, posadila se a začala se soustředit. Pořád jsem doufala, že se mi to všechno zdálo. Jenomže ukazatel se mi pod rukama začal okamžitě hýbat.

Nestihla jsem se ani na nic zeptat a už se šipka zastavovala u písmenek. Tchyně pro mě měla jasnou zprávu: „Hahahaha“. To mě moc neuklidnilo, ale zkusila jsem ještě poslední věc, která třeba zabere. Vyrobila jsem malý oltář, kam dávám tchyni malé pozornosti. Každý den mizí a od té doby je klid.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (33): Litovala jsem, že zesnulá babička nepoznala moji dceru. Jedné noci se ale všechno změnilo