Facebook
Instagram
Alena věděla, že její manžel má své mouchy, jenže v posledních letech se to ještě zhoršilo. Kritizuje ji za všechno. Alena prý neumí vařit, ale ani se oblékat nebo milovat. Její sebevědomí začalo klesat. Umíte si představit život s takovým chlapem?
Slova mají obrovskou moc. Mohou dodat křídla, nebo je přistřihnout. Mohou léčit i ranit duši. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy slyšela něco dobrého od mého manžela Pavla (38). Rád mě kritizuje a vždy najde vhodnou příležitost. Dokonce i náš intimní život je pro něj problém, protože prý „jen ležím jako prkno“. Měla bych se cítit vinna, že jsem konečně nevydržela věčnou kritiku a rozhodla se zlepšit své sebevědomí?
Můj manžel je složitý člověk
Nebudu se vymlouvat a přesvědčovat se, že když jsem si ho brala, působil jako ideál, protože tak to nebylo. Pavel měl už před svatbou své chyby. Věděla jsem, že je tvrdohlavý cholerik a despota, který má rád, když všechno jde podle jeho představ. V opačném případě uměl vyjádřit svou nespokojenost. Miloval stěžování a remcání na všechno. Dokázal být panovačný a dominantní.
Tak proč jsem si ho vzala? Protože ideály existují jen v telenovelách. Koneckonců, každý má nějaké chyby. Kromě několika chyb měl Pavel spoustu předností. Byl věrný, pracovitý, pravdomluvný, pohledný... Mohla bych pokračovat, ale proč? Láska nevyžaduje žádná ospravedlnění. Nemilujete někoho kvůli něčemu, ale navzdory něčemu.
Po svatbě začal všechno kritizovat
Postupem času se jeho povaha stala jen obtížně snesitelnou. Nevím, jestli ho svatba povzbudila. Možná si myslel, že když mě získal, může si dovolit víc, a já neuteču. Ne že by mě začal bít. Mluvím o jiných problémech. Jeho despotická povaha z něj udělala kritika všeho, co se mě týkalo.
"Tahle míchaná vejce jsou suchá jako troud... Ten řízek je tvrdý a chutná jako podrážka... V těchto šatech vypadáš, jako bys šla na vesnickou zábavu... Nalíčila ses jako děvka... I slepý by lépe sladil kabelku s botami..." říkal mi snad denně. Přísahám, nepamatuji si, kdy jsem od něj naposledy slyšela kompliment nebo nějakou pochvalu.
Někdo by mohl říct, že nemám právo si stěžovat, protože miliony žen na celém světě to mají horší. Je to pravda, nebyla jsem týrána ani nic takového. Ale přísahám, pokud posloucháte neopodstatněnou kritiku každý den, začnete časem věřit každému negativnímu slovu, které je vám řečeno...
Ani v posteli jsem mu nedokázala vyhovět
Nejvíce mě zabolelo, když vyjádřil svou nespokojenost s naším intimním životem. Většinou jsme se milovali v Pavlově oblíbené misionářské poloze. Jedné noci mi řekl, že pokud budu jen ležet jako prkno, mohli bychom to rovnou vzdát. Tak jsem navrhla změnu polohy, protože v posteli mám ráda rozmanitost, ale nepomohlo to. Ať jsem dělala cokoli, bylo to špatně.
"Pokud jsem tak beznadějná a bez fantazie, možná bys mi měl prostě říct, co mám udělat, abych tě uspokojila," rozčílila jsem se.
"Opravdu se musíš ptát? Kdysi jsi věděla, co udělat, aby to bylo příjemné. A teď potřebuješ návod na chlapa?"
"Myslím, že potřebuji návod na tebe. Nic tě teď neuspokojuje. Jídlo je bez chuti, moje oblečení je trapné a v posteli jsem nudná. Jen mě kritizuješ. Co se s tebou děje?"
"Nepřemýšlela jsi někdy, že ta kritika možná není neopodstatněná? Nenapadlo tě, že mi možná dáváš důvody k neustálé nespokojenosti?"
"Přemýšlela jsem o tom. Víš, k jakému závěru jsem došla? Že se mnou je všechno v pořádku. To s tebou něco není v pořádku," řekla jsem, zhasla lampu a otočila se k němu zády.
Svěřila jsem se kamarádce
Každé kritické slovo z jeho úst mě bodlo jako žhavé železo. Zpočátku jsem se bránila, ale časem jsem začala věřit, že jsem bezcenná. Věřila jsem, že ani míchaná vejce neumím udělat. Že v ložnici nejsem k ničemu.
"Tenhle cheesecake je úžasný!" řekla moje kamarádka, když jednou přišla na kávu. "Vždycky jsi uměla péct, ale tentokrát ses překonala."
"Ale prosím tě. To říkáš jen tak..."
"Ne, mluvím vážně. Je vynikající."
"Nemusíš lhát, abys mi udělala radost..."
"Co se s tebou děje?" zeptala se kamarádka a upřeně na mě pohlédla. "Proč jsi na sebe tak přísná?"
"Jen vím, že nejsem dobrá v kuchyni."
"Kdo to řekl?"
Podívala jsem se na ni a slzy se mi tlačily do očí. Zahanbeně jsem si zakryla obličej dlaněmi.
"Co se děje? Můžeš mi to říct."
"To Pavel. Nic se mu nelíbí. Pořád mě jen kritizuje," řekla jsem a rozplakala se.
Pověděla jsem jí všechno. Nevynechala jsem žádný detail, dokonce ani slova, která mi můj manžel říkal v ložnici.
Kamarádka mi poradila, abych si našla nové známé
"Nemůžeš to brát vážně, protože se nakonec zhroutíš," řekla.
"Tak co mám dělat?"
"Udělej všechno, co můžeš, aby ses cítila lépe. Seznam se s novými lidmi. Zjistíš, že v tobě uvidí úžasnou a hodnotnou ženu. Protože ty taková jsi. Uvidíš, že se tvoje sebevědomí zlepší."
"Ale kde se s nimi mám seznámit? Pendluju mezi prací a domovem."
"Od čeho je internet?"
Nejsem moc technicky zdatná. Internet jsem používala jen k hledání receptů a čtení článků na ženských portálech. Napsala jsem do vyhledávače "jak se seznámit s novými lidmi" a jeden z odkazů mě dovedl k seznamu nejlepších seznamovacích aplikací.
Pozval mě na kávu
Nechtěla jsem se do takových známostí pouštět, ale pomyslela jsem si, že trochu flirtování neuškodí. Kromě toho musím přiznat, že moje sebevědomí prudce klesalo a upřímně jsem nevěřila, že bych někoho mohla zaujmout.
Založila jsem si profil na Tinderu a začala procházet profily. Několik mužů vypadalo sympaticky. Ukázalo se, že jeden z nich, Filip, měl zájem mě poznat. Začali jsme si psát. Měla jsem spoustu času. Když mě manžel nekritizoval, vůbec se mnou nemluvil, a já se rozhodla, že se mu nebudu vnucovat.
Dominika měla pravdu. Nová známost mi skutečně zlepšila náladu. Po asi dvou měsících Filip navrhl, abychom naše přátelství přenesli do reálného života.
"Filipe, chtěla bych, ale nemůžu," napsala jsem. "Víš, že jsem vdaná."
"Vím, a proto nenavrhuji rande. Je to jen káva. Dva přátelé jdou spolu do města," odpověděl.
Váhala jsem. Nešlo o mého manžela. Spíš jsem se bála, že když mě pozná, usoudí, že nestojí za to trávit se mnou čas.
Chlap z Tinderu mi dodal křídla
Řekla jsem o všem kamarádce a ona mě povzbudila, abych to zkusila. "To přece není nic špatného. Káva nemusí vést do postele," řekla.
"O to nejde. A co když se mi vysměje? Co když ho budu nudit?"
"To nezjistíš, dokud to nezkusíš. Prostě to udělej. Uvidíš, nebudeš litovat."
Poslechla jsem její radu a domluvila si schůzku s Filipem. Když jsem odcházela, Pavel se ani nezeptal, kam jdu. Jen řekl: "V téhle halence ti vylézají boky. Na tvém místě bych se styděl vyjít z domu v tak špatně zvoleném oblečení."
Setkání s mým internetovým kamarádem bylo úžasné. Filip byl ze mě nadšený a když mi lichotil, cítila jsem, že je upřímný. Začali jsme se scházet pravidelně. Ne, není z toho románek. Ale už mám doma rozvodové papíry, až je vyplním, položím je před Pavla. Filip mi připomněl, že je možné mít normální život, aniž byste neustále poslouchali neopodstatněnou kritiku. Protože můj manžel vidí ve mně jen chyby, nemám jinou možnost, než přestat ho dělat nešťastným svou přítomností...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
