Facebook
Instagram
Lea se měla vdávat, ale měsíc před svatbou začala pochybovat, jestli se rozhodla správně. Ukázalo se, že tyto pochybnosti mají reálný základ. Její nastávající totiž ukrýval jedno ošklivé tajemství...
Za méně než měsíc jsme plánovali vzít se a slíbit si lásku, věrnost a být spolu v dobrém i ve zlém, než nás smrt nerozdělí. Ale právě tehdy jsem si uvědomila, že vlastně nevím, co dělám...
Kamarádky mi hledaly chlapa
Když jsem se podívala na svůj odraz v zrcadle, uvědomila jsem si, že mám obrovské pochybnosti. Začala jsem se ptát sama sebe, zda Adama (30) skutečně miluji, nebo je to jen chvilkové poblouznění. Kéž bych mohla vrátit čas...
Chodili jsme spolu necelý rok. Předtím jsem dlouho neměla vážný vztah. Moje kamarádky, které už byly dávno vdané, mi začaly hledat partnera. Bylo to neuvěřitelně otravné. Když jsme spolu někam jely, náhle se ukázalo, že se k nám přidal nějaký přítel přítele nebo vzdálený bratranec.
"Už toho nechte, jinak je to naposledy, co jsem s vámi někde byla. Místo abych relaxovala, mám nervy nadranc, protože mám pořád v patách nějakého chlapa!" křičela jsem jednou na holky.
Zejména jejich poslední objev, jehož jméno jsem už zapomněla, byl neuvěřitelně otravný. Zřejmě si myslel, že když jsem byla dlouho bez chlapa, dovolím mu cokoli. Uprostřed noci se vetřel do mého pokoje. Pokoušel se o sex a prosté NE mu nestačilo. Došlo mu to, až když dostal kolenem do klenotů...
Potkala jsem někoho nového
Po této události to holky konečně vzdaly. O dva měsíce později mi do cesty přišel Adam. Nebylo to jako obvykle, že by nás někdo představil nebo mi domlouval rande. Přistoupil ke mně, když jsme byli na párty u kolegyně z práce. "Promiňte, že vás obtěžuji, ale mám pocit, že se nudíte stejně jako já..." začal rozhovor. Všimla jsem si ho už předtím. Nevypadal příliš spokojeně, jen něco popíjel a koukal se do telefonu.
Představili jsme se a tehdy jsem dostala bláznivý nápad. "Nevypadneme odsud?" vyhrkla jsem. "Za chvíli budu u dveří," odpověděl Adam.
Ještě jsem pár minut seděla, pak jsem přistoupila k hostitelce, srdečně se rozloučila a vyrazila pryč. Venku jsem uviděla Adama. V ruce měl cigaretu a ležérně se opíral o stěnu budovy. Byl velmi pohledný. Šli jsme do mého oblíbeného klubu a užili si hezký večer.
Pozval mě na rande
"Dáš mi svoje telefonní číslo?" zeptal se, když mě nad ránem doprovodil domů. Neváhala jsem. Po víkendu mi zavolal a pozval mě na rande. "Možná bychom si mohli spolu někam vyrazit. Třeba do kina, pak něco sníme... Co ty na to?"
Samozřejmě jsem řekla ano. Na rande jsem se dozvěděla víc o Adamově životě. Ukázalo se, že je ortoped a kromě práce v nemocnici má také soukromou praxi. Nemusela jsem se ptát, abych věděla, že po finanční stránce je na tom víc než dobře.
Ale nejdůležitější bylo, že jsem se s ním nenudila. Byl bystrý a měl skvělý smysl pro humor. Po týdnu jsme spolu skončili v posteli. A tady přišlo další překvapení – Adam je úžasný milenec. Přiznávám, už dlouho jsem s nikým nespala. Ale s žádným z mých předchozích partnerů jsem se necítila tak skvěle.
Myslela jsem si, že je nejvyšší čas představit Adama kamarádkám. Ať už konečně žárlí a přestanou se snažit dohodit mi někoho. Využila jsem, že jsme měly v plánu jet na chatu. "Pojedeš s námi v jednom autě?" zeptala se mě Alena (30). "Tentokrát ne, pojedu sama. Vlastně ne sama, někoho vám představím..." Alena se ze mě snažila vyždímat podrobnosti, ale nic jsem neprozradila.
Požádal mě o ruku
Adam udělal vynikající první dojem. Všichni si s ním chtěli povídat jako s nějakou celebritou. Celý den byl v jednom kole. "Jsem vyřízený, dnes byl mimořádně vyčerpávající den. Jdu spát. Dobrou noc," řekl, políbil mě a odešel.
Ještě chvíli jsem zůstala ve společenské místnosti. Všichni mě hned začali bombardovat otázkami a komentáři. "Ty, proč jsi nám o něm nic neřekla? Je úžasný, budete se brát nebo co?" znělo ze všech stran. Vydržela jsem to asi patnáct minut. Pak jsem si šla lehnout také. Adam ještě nespal. Když mě uviděl, usmál se a stáhl mě do postele.
Asi dva měsíce poté mě požádal o ruku. Když to udělal, vyrazil mi tím dech. Dal mi nádherný prsten a okamžitě jsme začali připravovat svatbu...
Začala jsem pochybovat o svatbě
Během příprav na svatbu jsem občas měla pochybnosti. Je Adam ten pravý? Jsem připravená na tak velký životní krok? Ty myšlenky se však rychle rozplynuly a já se opět cítila velmi šťastná. Čím víc se blížil termín svatby, tím víc jsem byla tak zaneprázdněná, že jsem neměla ani chvilku na přemýšlení. Musela jsem zařídit spoustu věcí, protože můj snoubenec měl hodně práce.
Když jsem ho ptala na svatbu, vyhýbal se odpovědi a ujišťoval mě, že mi věří a je přesvědčený, že to zvládnu. Během zkoušky u švadleny, když jsem se dívala do zrcadla a měla chvilku na přemýšlení, jsem si uvědomila, že se vlastně nechci vdávat.
Omluvila jsem se švadleně a běžela pryč. Vrátila jsem se domů. Adam ještě byl v práci. To bylo dobře. Seděla jsem u kuchyňského stolu a začala přemýšlet o tom všem. Měla bych pokračovat v předstírání, že je vše v pořádku? Nebo si mám s Adamem promluvit upřímně, pokusit se ho přesvědčit, aby odložil svatbu? Nebo jen utéct jako ve filmu?
Kamarádka mě vyslechla
"Ahoj! Co se děje? Změnila jsi názor na šaty? Řekni mi..." pozdravila mě veselým tónem Alena. Doufala jsem, že si s ní můžu o tom všem promluvit. Když mě viděla ubrečenou, její úsměv zmizel. "Co se stalo?"
Chvíli jsem jen tak stála, nedokázala jsem najít slova. Nakonec se mi podařilo vykoktat: "Nechci se vdávat! A nejsem si jistá, jestli s ním vůbec ještě chci být." Byla zaražená a zdálo se, že také hledá slova. "O čem to mluvíš? Je to dokonalý muž, na tom jsme se přece shodly! Máš jen blbou náladu, ale to přejde..."
Zavrtěla jsem hlavou. "Proboha! Vždyť je všechno připraveno, šaty, místo svatby, pozvánky už jsou na cestě k lidem. Dokonce jsem ti koupila dárek..." vyhrkla Alena. Za jiných okolností by mě to možná pobavilo, ale teď ne. Seděla jsem tiše, ona chodila po místnosti a přemýšlela.
"Dobře. Víš, možná se toho moc nemění, ale podle mě bys měla Adamovi říct, že chceš posunout datum svatby. Pochybnosti o svých pocitech si zatím nech pro sebe..." navrhla. Udělala jsem to, co mi poradila. Domnívala jsem se, až se Adam dozví pravdu, stejně se se mnou rozejde. A pak aspoň to finální rozhodnutí udělá on, ne já...
Měla jsem z něj strach
"Odložit svatbu? Stalo se něco? Máš nějaké zdravotní problémy? Nebo možná tvoji rodiče?" Adam se snažil zůstat klidný, ale ze způsobu, jakým na mě hleděl, jsem měla husí kůži. "Ne, Adame, nic takového. Jen jsem si uvědomila, že všechno šlo extrémně rychle. Jsme pár jen několik měsíců. Chápu, že přípravy jsou již v plném proudu, ale víš... Došla jsem k závěru, že je lepší zrušit svatbu, než abychom skončili u soudu po několika měsících manželství. Dejme si trochu více času, možná půl roku, možná víc. Poznáme se lépe. Navíc jsme ještě nebyli spolu na žádné dovolené. Ty pořád pracuješ a naše setkání probíhají hlavně v noci. Asi jsme to uspěchali," řekla jsem mu všechno, co jsem měla na srdci.
Adam pomalu sundal brýle a vstal ze židle. Instinktivně jsem couvla. "Přemýšlej o tom, co jsi řekla. Měla jsi těžký den a přemohl tě strach. Nech si čas na rozmyšlenou. Zítra si o tom promluvíme," chytil mě za ruku. Bolelo mě to. Snažila jsem se osvobodit, ale stále mě držel. "Rozuměla jsi tomu?" zasyčel mi do ucha.
Hrozně jsem se bála... Uvědomila jsem si, že to je naše poslední diskuse. Už nebylo cesty zpět. "Adame, posloucháš mě vůbec? Nebudu se vdávat. Pochopil jsi to? A chystám se ti říct, že s tebou ani nechci být. Pokud mě teď nepustíš a neomluvíš se mi..." řekla jsem rázně.
Zrušení svatby nelituji
"Tohle musí být nějaký vtip! Mám se ti omluvit?" zvedl Adam hlas. "Asi jsi zmatená! Nepočítej s tím, že bych souhlasil se zrušením svatby. Chceš, aby se mi všichni posmívali? Opravdu si myslíš, že jsem se do tebe zamiloval? Jsi tak nudná a průměrná... Ale potřebuji manželku. Někoho, kdo se postará o dům a o návštěvy. A navíc bude dobře vypadat. Ty jsi byla náhodou po ruce, myslel jsem si, že bys mohla stačit. Měla jsi o tom přemýšlet před půl rokem. Teď musíš zůstat zticha, rozumíš?" zařval, hodil mě na gauč a praštil přímo do obličeje.
Byla jsem zděšená. Nedokázala jsem nijak reagovat ani brečet, jen jsem tam seděla. Adam si vzal kabát, odešel a práskl za sebou dveřmi. Když jsem se probrala, sbalila jsem si věci a utekla k mámě. "Jak je možné, že jsem byla tak zaslepená?" rozbrečela jsem se. "Jsem skutečně tak hloupá?"
"Měla jsi pochybnosti. A jeho činy ti je potvrdily. Teď ho alespoň můžeš jednou provždy opustit," řekla máma. Bylo to ale těžší, než jsem si myslela. Adam neustále volal mým rodičům a snažil se je vyděsit. Také vyhrožoval mým přátelům. Upřímně řečeno, v jeho chování se nakonec ukázalo jen jedno pozitivum. Už jsem neměla žádné pochybnosti o tom, že jsem udělala správnou věc, když jsem od něj utekla...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Zahradní architekt Ferdinand Leffler prozradil největší prohřešky českých zahrad: Nejvíc je hyzdí vířivky
Zahradní architekt Ferdinand Leffler prozradil největší prohřešky českých zahrad: Nejvíc je hyzdí vířivky
Související články
