Vladěna (23): Uprostřed noci jsem sbalila dceru a utekla z bytu. Na tu dívku za oknem nikdy nezapomenu

V našem bytě se děje něco, co mě k smrti děsí. Ani nevím, jak to pořádně nazvat. Možná je to nějaký duch, možná mi jen šplouchá na maják. Nicméně po poslední příhodě jsem sbalila dceru a odjela ke své matce. Dokud přítel nepřijde na to, co se u nás doma děje, nevrátím se tam.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (28): Bydlíme v bytě po přítelově zesnulé matce, myslím, že se mě její duch snaží vyštvat

Náš byt v noci ožívá

Do našeho bytu jsme se přestěhovali tak před třemi lety. Má tři místnosti a menší balkón. Prvních několik měsíců se nic zvláštního nedělo. Všechno přicházelo tak nějak postupně. Občas se v noci sama zapnula televize, později i rádio.

Zprvu jsem tomu nevěnovala velikou pozornost. Uprostřed noci jsem šla a televizi společně s rádiem vypnula. A tím to pro mě haslo. Po čase se k tomu přidalo i světlo, které se rozsvěcelo v chodbě a u balkónových dveří. To už jsem usoudila, že nejde o náhodu, nebo poruchu elektřiny. Něco v tom bylo.

Přítel Boris (25) to ze začátku zesměšňoval. „Tak se náš duch v noci asi nudí a kouká na telku," smál se. Mě do smíchu nebylo. Máme rok a půl starou dceru, pro kterou chci maximální bezpečí. Malá Rozinka spinká sama v pokojíčku. Nikdy s tím neměla sebemenší problém. Spala klidně celou noc. Ale i to se teď změnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (31): Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že máme v bytě duchy. Manžel to ale odmítá řešit

Dcera v noci vidí nějaké bubu

Začala se budit uprostřed noci. Stála v postýlce, řvala jako tur a prstíkem ukazovala k oknu. A řvala: „Mami, bubu, bubu!" Jen těžko se dala utišit. Většinou to skončilo tak, že jsme si ji vzali s Borisem k sobě a byl klid. Přítel chodí i na noční směny, a právě během jedné noci, kdy jsme byly doma s Rozinkou jen my dvě, se stalo něco, co mě k smrti vyděsilo.

Ve dvě ráno mě zase vzbudilo světlo z chodby. Chtěla jsem ho jít zhasnout, ale sotva jsem do chodby došla, samo zhaslo. Naproti mně svítily ve tmě červené oči, které začaly přeskakovat ze stěny na stěnu. Hned mi v hlavě naběhla malá Rozinka. Chtěla jsem jít k ní, ale nemohla jsem se ani pohnout. Jako kdybych byla přikovaná k zemi.

Poté se z dětského pokoje začal ozývat ženský hlas. Slovům jsem příliš nerozuměla, protože hlas mluvil příliš tiše. Rozinka se rozplakala a zase přes dveře křičela: „Bubu, bubu!" Snažila jsem dosáhnout na světlo, abych si rozsvítila. Jen tak tak se mi to v té nehybnosti podařilo. Když jsem rozsvítila, oči zhasly a já se mohla hýbat.

Mohlo by Vás zajímat:

Mariana (29): Mamka mi věnovala koberec po babičce. Od té chvíle je v bytě něco jinak

Myslím, že v našem bytě straší

Hned jsem běžela k Rozince, která uplakaná stála v postýlce a prstem zase ukazovala k oknu. A já na malý okamžik spatřila něco, co z hlavy nikdy nevymažu. Mladá holka stála na parapetu okna a chtěla skočit dolů. Když se na nás podívala, měla ve tváři mrtvolný výraz. Vzala jsem dceru na ruce a z pokoje utekla.

Z okna ložnice jsem podívala na vedlejší okno, ale dívka už tam nebyla. Se strachem jsem se podívala dolů na chodník, jestli tam někdo leží. Nikdo tam nebyl, na sídlišti byl absolutní klid. Na nic jsem nečekala, sbalila pár věcí, a ještě v noci odjela ke své matce. Boris dostal za úkol zjistit, co se to v bytě děje. Pokud na nic nepřijde, už se do něj nikdy nevrátím. Bude třeba najít nové, a hlavně bezpečnější bydlení. Mě totiž napadá, co se tam děje. Prostě tam regulérně straší.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): V bytě po přítelově babičce se děly podivné věci. Stálo za tím nesplněné poslední přání

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.