Karla (31): Na vlastní oči jsem se přesvědčila, že máme v bytě duchy. Manžel to ale odmítá řešit

V našem bytě se děje něco velmi zvláštního. Potřebuji souhlas manžela, abych se mohla obrátit na odborníky přes duchy. Obávám se totiž, že náš byt je jich plný. Kdybych je viděla jen já, řeknu, že blázním. Jenže je vnímají i naši dva synové.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (43): V noci se mě kdosi pokoušel zabít. Teprve kamarádka přišla na to, o čího ducha šlo

Pojala jsem podezření, že máme v bytě duchy

Do našeho bytu jsme se nastěhovali před třemi lety. Nachází se ve starším domě. Kluci zde mají každý svůj pokoj, nikde se nemačkáme. Daň za to je ale vysoká. Celé to začalo velmi nenápadně. Začaly se nám často sama od sebe otevírat okna.

Ano, prostě jen tak. Sedíte třeba v obýváku, koukáte na televizi a najednou jako když uhodí a okno se otevře. Když se to stalo poprvé, myslela jsem si, že jsem ho špatně dovřela. Jenže když se to stávalo několikrát v týdnu, bylo mi to podezřelé. O průvanu řeč být nemohla, protože žádný nebyl.

Pak začal čtyřletý Emil v noci plakat. Nikdy neměl problém se spaním. Najednou se budil strachy a ukazoval do rohu pokoje. ,,Někdo tam stál, mami,“ plakal. Pes to šel očuchat, ale sotva přistoupil blíž, stáhl se a vyplížil se z pokoje. Emil přísahal, že tam viděl nějakou tvář. Když se se stejnou báchorkou přidal i druhý syn, pojala jsem podezření, že máme v bytě duchy.

Mohlo by Vás zajímat:

Hynek (27): Vyvolal jsem ducha zemřelého dědy. Dost mě znepokojilo, co mi řekl

Manžel o tom, že máme v bytě duchy, nechce ani slyšet

Další zvláštnost se udála, když jsme doma pořádali oslavu mých narozenin. Chtěla jsem hromadnou fotografii. Celá rodina se posadila na sedačku a já je vyfotila. Když jsem šla za týden pro fotky, nestačila jsem se divit. Za naší rodinou stála rozmazaná postava. Hned jsem to ukazovala manželovi, ale ten nad tím jen mávl rukou.

Napadlo mě zeptat se Emila. ,,Mami, to je ta postava, co za mnou chodí v noci do pokoje,“ začal hulákat. Náš pes byl najednou pořád zalezlý v pelechu a skoro odmítal chodit ven. Uhodila jsem na manžela, abychom to začali nějak řešit. Jenže ten se mi vysmál. ,,Bydlíme ve starém domě. Žádný duch tady není. Nejsme v pohádce,“ uzemnil mě.

K tomu, abychom něco začali dělat, ho nedonutilo ani to, když v noci slyšel, jak se nám někdo prochází po chodbě. Je tam dřevěná podlaha, která při každém kroku zapraská. ,,Kdo to tedy je, když my všichni ležíme v posteli?“ zajímalo mě. ,,Třeba myš,“ opáčil manžel a znovu usnul.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (42): Duch zemřelé mi našeptával, abych se zabila. V tu chvíli mi došlo, kde se stala chyba

Musím nás těch duchů zbavit sama

Mně to nedalo a šla jsem se tam podívat. Stála jsem mezi dveřmi ložnice a pozorovala chodbu. Nikoho jsem sice neviděla, ale kroky jsem slyšela jasně. Parkety pod jejich tíhou praskaly. Jako znamení, že se nemýlím, mi duch vyslal signál. Zajiskřila zásuvka, u které jsem stála. Uskočila jsem a došlo mi, že musíme začít jednat.

Situace se zhoršuje. Emil je vzhůru každou noc, protože se té postavy bojí. Pes začíná být zlý a agresivní. Chová se, jako by se před něčím schovával. Když nám praskne žárovka a my ji vyměníme, nová nevydrží ani den a zase praskne. Nechci se tím duchem nechat vypudit z bytu, ale ani s ním žít. Manžel mě má sice za blázna, ale já už na nic čekat nebudu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.