Klaudie (31): Žijeme s duchem. Měla bych se ho bát, ale cítím něco úplně jiného

Když jsme se s Radkem stěhovali do nového bytu, těšila jsem se. Neměla jsem ponětí, co všechno tam zažiji. Setkání s duchem je pro mnohé strašidelným zážitkem. Já to tak ale nevnímám.

Mohlo by Vás zajímat:

Mariana (29): Mamka mi věnovala koberec po babičce. Od té chvíle je v bytě něco jinak

Dcera s někým mluvila v pokoji

Po nastěhování do nového bytu se zdálo, že je všechno tak, jak má. Společně s naší dcerou Ditou jsme se vcelku rychle zabydleli. V té době jsem s ní byla na mateřské, hodně času jsme tedy trávily doma. Zhruba po měsíci, kdy jsme v novém bytě žili, jsem jednou v podvečer měla pocit, že v chodbě vidím nějakou postavu.

Ten den jsem byla hodně unavená, takže jsem to vnímala spíš tak, že mě šálí zrak. Ulehla jsem a v minutě usnula. Radek byl zrovna na noční směně, takže jsem doma byla jen já s Ditou. V noci mě vzbudil její hlásek, jak s někým mluví. ,,A kdo vlastně jsi? A co tu děláš?“ slyšela jsem.

Vyskočila jsem z postele a běžela k Ditě do pokoje. ,,S kým to mluvíš, kočičko?“ zeptala jsem se a usedla k ní na postel. ,,Byl tu nějaký pán, mami. Ptal se mě, jak se jmenuji,“ odvětila dcera a já se rozhlédla po pokoji. ,,Nikdo tu není, to se ti jen zdálo,“ utěšovala jsem ji a popřála jí klidné spaní. Vracela jsem se do ložnice, když mi došlo, že její dveře jsou zamčené, ačkoliv jsem je určitě nezavírala.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): V bytě po přítelově babičce se děly podivné věci. Stálo za tím nesplněné poslední přání

Tajemná postava v bytě mě nechávala klidnou

Nemohla jsem se dostat dovnitř. Klíč ani nebyl v zámku. Šla jsem ho tedy rozespale hledat a nechápala, co se děje. Když jsem ho konečně našla, zámek sám od sebe cvaknul a ložnice byla opět volně přístupná. ,,To mě podrž,“ zamumlala jsem a vešla dovnitř. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že by v ní někdo byl. Lehla jsem si do postele a naposledy pohlédla ke dveřím.

Mezi futry stál muž. Vypadal jako mladý motorkář. Usmál se na mě tak líbezně, že mě přešel strach. Otočila jsem se na bok a usnula. Ráno jsme s Ditou znovu řešily, kdo u ní v noci byl. Neměla jsem pro to žádné vysvětlení. Když se Radek vrátil z práce, Dita mu vše vyklopila.

,,Dřív tu bydlela rodina se třemi dětmi. Nejstarší syn zemřel během tragické nehody na motorce. Možná je to on,“ řekl Radek a já byla překvapená, že by na něco takového věřil. O několik dní později, když jsem šla kouřit na balkón, jsem toho motorkáře viděla znovu.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (58): Hodiny v bytě se nezastavily jen tak náhodou. Chtěly mi dát znamení

S duchem se cítím bezpečně

Dívala jsem se do ulice, když jsem ucítila něčí pohled v zádech. Otočila jsem se. Zase tam stál ten muž. Opřený o kuchyňskou linku na mě rentgenoval očima. Na okamžik jsem se vyděsila. Když udělal gesto, že je všechno v pořádku, uklidnila jsem se. V tu chvíli vyběhla z pokoje Dita. Stoupla si vedle toho muže a prohlížela si ho.

Šla jsem za ní a vzala ji do ruky. ,,Mami, to je on. Taky ho vidíš?“ zeptala se. ,,Vidím. Nemyslím si, že by nám chtěl ublížit,“ řekla jsem, ale i tak jsem udělala krok vzad. Muž se poklonil a zase se rozplynul. Je divné říct, že žijeme s duchem, ale je to tak. Je zvláštní, že když je s námi, cítím se v bezpečí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.