Anežka (24): Už věřím na duchy. Může za to zkrvavená postava, kterou jsem zahlédla v lese u Mukařova

Ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek, který se stal před dvěma lety. Do toho dne jsem na duchy nevěřila. Vždycky to šlo tak nějak mimo mě. Víru v ně jsem získala až poté, co se mi stalo něco, co z hlavy nikdy nevymažu.

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (31): Sestra mi chtěla ukázat přízrak, který řádí u nich na hřbitově. Prvotní zklamání se změnilo v děs

Pes začal zběsile štěkat na něco v lese

Stalo se to v Mukařově, kam jsme se před lety s manželem přistěhovali. Byla jsem tehdy čerstvě na mateřské. Co nejvíc času jsem se snažila s dcerou trávit venku. Chodila jsem s ní a se psem na procházky. Nejprve do parku, ale tam bylo moc lidí. Později jsem objevila příjemnou cestu kolem lesa, kde byl klid.

Šla jsem tudy snad stokrát a nikdy se nic nestalo. Až onoho dne. Blížila se pátá hodina odpoledne, kdy se manžel Radek vracel z práce. Byl zvyklý, že jakmile přijde domů, má teplou večeři na stole. Když mi došlo, kolik je hodin, přidala jsem do kroku a zavolala Reka k noze.

Ten na můj povel nereagoval. Stál tak 30 metrů ode mě a štěkal jako zběsilý, což obvykle nedělával. Po většinu života to byl klidný pes. Teď bojovně cenil zuby, vrčel a štěkal směrem do lesa. Nešel odvolat, takže jsem si pro něj musela dojít. V tu chvíli jsem si všimla, že se začíná velmi rychle stmívat. Přestala jsem se cítit bezpečně.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Oživily jsme s kamarádkou dávný hřbitovní rituál. Ještě dnes z toho mám husí kůži

Postava měla na sobě bílé šaty od krve

Jak jsem se blížila k lesu a sledovala tu část, na kterou Rek štěkal, náhle se mi odkryl pohled na něco neuvěřitelného. Zahlédla jsem tam štíhlou ženskou postavu oděnou do bílých šatů. Vysoká mohla být tak 200-250 cm. V první chvíli na mě působila jako Viktorka od splavu, ale když se na mě podívala, zkoprněla jsem.

Pod rozcuchanými vlasy měla děsivou bílou lebku potřísněnou krví nebo čím. Taktéž měla krvavé skvrny na hrudi a šatech. Když mě zahlédla, několikrát přelétla pohledem mezi mnou a psem, načež se otočila a udělala několik kroků. Pak nadobro zmizela. Ještě chvíli se lesem nesl hysterický vřískot.

Dlouhé minuty jsem stála jako opařená. Z myšlenek, co jsem to právě viděla, mě probrala dcera, která se zrovna rozplakala. Došlo mi, že tu není bezpečno. Pes už se nechal přivolat. Rychlostí blesku jsme běželi domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (25): Přízrak mrtvého myslivce si počíhal i na nás. Na jeho chrčení nikdy nezapomenu

Nikdy nedostanu odpověď na to, co jsem viděla

Tam jsem vše za tepla vyklopila manželovi. Nedivím se mu, že mi nevěřil. Kdyby mi to někdo vyprávěl, taky se mu vysměju. Nakonec jsem ho přemluvila, aby tam se mnou druhý den zašel. Žádnou lesní vílu, či co to vlastně bylo, jsme ale samozřejmě neviděli. Manžel tomu dával šanci skoro týden, ale žena se už neukázala.

Chtěla jsem utišit svoji zvědavost, tak jsem porůznu pátrala. Snažila se najít něco, co by mi dalo odpověď na otázku, co jsem vlastně viděla. K lesu se žádná významná minulost neváže. Manžel se mě snaží přesvědčit, že jsem byla nejspíš unavená a měla halucinace. Jenže já vím, co jsem viděla. Mohu být ráda, že nám ta bytost nechtěla ublížit.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Moje malá vnučka viděla přízrak, já si myslela, že jde jen o dětskou hru

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.