Jarda (24): Jako každý rok jsme jeli s partou stanovat do lesů. Na tuhle příšernou noc ale nikdy nezapomenu

Jarda (24): Jako každý rok jsme jeli s partou stanovat do lesů. Na tuhle příšernou noc ale nikdy nezapomenu
Zdroj: Unsplash

Jarda každý rok vyráží s kamarády do lesů pod stany. Letos ale zažili něco, co ho bude v myšlenkách ještě hodně dlouho pronásledovat. Zpočátku romantický nocleh se změnil v těžko představitelnou hrůzu.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 22. 07. 2021 15:00

Už od tří let jsem jezdil s našima pod stan. Díky tomu jsem se velmi brzy přestal bát tmy. Stanování mě vždycky bavilo a láska k němu mi vydržela až do dospělosti.

Seděli jsme u ohně a vyprávěli si strašidelné historky

Nyní každoročně vyrážíme do lesů s partou dobrých kamarádů. Nejsme žádní paďouři, co by jezdili do kempů. Vždy si najdeme nějaké odlehlé místo, kde rozbalíme stany. Na ohni si uděláme něco k snědku a lehce popíjíme alkohol. Letos v létě jsme vyrazili do hvozdů v Pošumaví. Les byl temný a liduprázdný, čímž si nás hned získal.

Do naší party patří kromě mě dva kluci a tři holky Soňa, Klára a Niky. V jednom stanu spí mužská část osazenstva a ve druhém dámy. Ten večer probíhalo všechno jako vždycky. Po menší obhlídce okolí jsme rozdělali oheň a uvařili si guláš.

Seděli jsme u ohně a vyprávěli si rádoby strašidelné historky. Soňa si před výletem dala tu práci a zjistila si o místě nějaké informace. Údajně se v tom lese kdysi oběsila mladá holka. Důvodem byla nešťastná láska. Pověry říkají, že od té doby v lese straší. Všichni jsme si z toho dělali srandu.

Někdo nás z lesa pozoroval

Kolem jedenácté hodiny se mi začaly klížit oči. Navíc jsem měl pocit, že se mě někdo nebo něco z lesa dívá. Cítil jsem zkrátka na sobě cizí chladný pohled. Svaloval jsem to na únavu a opojení alkoholem. Jenže pocit, že máme společnost, se mě držel jako klíště. Ťuknul jsem do Tomáše, aby se podíval tím směrem, odkud jsem pohled cítil.

Jen se mi vysmál, že asi blouzním. Šel jsem si tedy raději lehnout. Dobrou hodinu jsem spal klidně. Poté přišli kluci. Holky už si také zalezly. Pak jsem slyšel, jak v lese praskají větve, jako by přes ně někdo šel. Rázem jsem se probral. Zaposlouchal jsem se do toho zvuku a přemítal nad tím, jaké zvíře to asi může být.

Kluci už skoro spali, tak jsem se otočil na bok a také se snažil zabrat. Zničehonic nám ale začalo něco škrábat zvenku na stan. Všichni jsme sebou cukli. ,,Co to sakra bylo?“ zeptal se Tomáš. ,,Asi nějaké zvíře, spěte dál,“ řekl otráveně Pavel. Jenže vedle ze stanu se ozval dívčí jekot.

Celou noc jsme slyšeli dívčí vzlykání

Chtěl jsem jít holkám na pomoc, ale zasekl se mi zip u stanu a nešlo s ním pohnout dolů ani nahoru. Řval jsem na holky: ,,Jste v pořádku?“ Ozvala se Niky. ,,Kláru něco drží za hlavu, pomoc!“ křičela zoufale. Lomcoval jsem se zipem, až se mi ho podařilo otevřít. Vyběhl jsem ven. Nikde nic. Najednou kolem nás zavládlo absolutní ticho. Holky vystrčily hlavu ze stanu. Všechny byly v pořádku.

Znovu jsme šli spát. Myslím ale, že nikdo už pořádně nezabral. Během noci jsme slyšeli, jak nám někdo obchází stany a sténá. Znělo to jako dívčí vzlyk. Na malý okamžik jsem spatřil i jakýsi stín. Bylo evidentní, že je to žena. Možná se jednalo o tu dívku, která si kdysi v lese vzala život. Ráno, když vylezla ze stanu, měla Klára poškrábaný obličej. Rychle jsme se sbalili a na místo se už nikdy nevrátili.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články