Rupert (42): Cestou na chatu se mi stalo něco děsivého. Nevím, zda ještě někdy půjdu bez obav do lesa

Rupert (42): Cestou na chatu se mi stalo něco děsivého. Nevím, zda ještě někdy půjdu bez obav do lesa
Zdroj: Freepik
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Rupert si nedokáže vysvětlit svůj nedávný zážitek. Vracel se pozdě večer z města na chatu, když mu auto bezdůvodně vypovědělo službu. Musel tak jít pěšky temným lesem a měl nepříjemný pocit, že ho něco pronásleduje.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 12. dubna 2021

Protože jsem vášnivým milovníkem přírody, pořídili jsem si s manželkou chatu v lesích. Daleko od lidí a denního ruchu.

Adriana (22): Mám panickou hrůzu z koček. Po jedné magické úplňkové noci se vše změnilo
Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (22): Mám panickou hrůzu z koček. Po jedné magické úplňkové noci se vše změnilo

Autu najednou vypověděl motor

Na chatu jezdíme pravidelně každé léto. Na část si vezmeme dovolenou a ve druhé části dojíždíme do práce. Jednou jsem se vracel ze zaměstnání pozdě večer. Nemohl jsem se dočkat, až dosednu do křesla a otevřu si vychlazené pivo. Cesta se zdála být nekonečná. Měla ale své kouzlo. Silnice byly volné a na obloze svítil měsíc. Byl zrovna úplněk.

Z rádia se linulo: „Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká…“ Zvedlo mi to náladu. Šlápnul jsem na plyn a uháněl na chatu. Mám okolí prochozené, takže znám všechny polní zkratky. Ten večer jsem se právě po jedné vydal.

Najel jsem na nerovnou polní cestu, která nebyla osvětlená. Auto po ní zběsile poskakovalo. „Hlavně, abych nepíchnul, musím jet opatrně,“ řekl jsem si. Po pár metrech se rozsvítila kontrolka motoru a auto se zastavilo. Vystoupil jsem, otevřel kapotu, ale žádnou závadu jsem neodhalil. Několikrát jsem zkoušel nastartovat, ale motor nereagoval. „Musím to dojít pěšky,“ zanadával jsem.

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem
Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Ocitl jsem se sám v temném lese

Vzal jsem si jen batoh s počítačem a vydal se na cestu. I když jsem les dobře znal, teď působil velmi nepřátelsky a strašidelně. „Snad by ses nebál,“ zasmál jsem se nahlas. Les podivně zašuměl. Nevěnoval jsem tomu pozornost, dokud se ten šum neozval kousek za mými zády.

Přes koruny stromů jsem se zadíval na noční oblohu. Přes zářící měsíc akorát přelétali noční ptáci. Odněkud z lesa se ozvalo zahoukání a do toho znovu to zašumění. Působilo to zlověstně. Přidal jsem tedy do kroku. I já, lesní nadšenec, jsem najednou dostal strach. Vzápětí jsem před sebou zahlédl spoustu světýlek. „Že by světlušky? Ty jsem dlouho neviděl,“ mluvil jsem sám pro sebe.

Kráčel jsem dál temným hvozdem. I když bylo léto, prohnal se kolem mě skoro až mrazivý vítr. Teď už les šuměl celý. Staré stromy vydávaly skřípavé zvuky, které mi na odvaze nepřidaly. Z rychlé chůze se záhy stal vyplašený běh. Cítil jsem, že je mi něco v patách. Pak jsem zakopl o kořen stromu a upadl.

Zdeněk (35): Mojí vášní je fotografování. Při jedné výpravě jsem zavadil o prazvláštního muže
Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (35): Mojí vášní je fotografování. Při jedné výpravě jsem zavadil o prazvláštního muže

Zahlédl jsem blížící se červené oči

Z lesa se ozval zvláštní zvuk. Strnul jsem, ale hned jsem raději vstal. Z dálky jsem zahlédl blížící se červené oči. Byly to oči zvířete. A nebyly jen jedny. Bylo jich spoustu. Znovu jsem hodil batoh na záda a dal se na úprk. Cítil jsem, jak zvířecí kroky dopadají na zem. Byly rychlejší než já. Popadla mě hrůza, že zemřu.

Lesem se rozlehlo vytí. „Panebože, to jsou vlci!“ uvědomil jsem si. Už několik let nosím na krku křížek, který mi darovala moje zemřelá matka. V tu chvíli jsem ho pevně sevřel a nepřál si nic jiného než přežít. Něco mi skočilo na záda a já věděl, že je konec.

Zavřel jsem oči a svíral křížek v dlani. „Mami, prosím ochraň mě,“ volal jsem zoufale. Když jsem oči znovu otevřel, ležel jsem celý udýchaný za lesem na poli. Až na chatě jsem zjistil, že mám na zádech stopy od drápů…

Petra (60): Zatímco doktoři bojovali o můj život, já jsem prožívala něco neuvěřitelně krásného
Mohlo by Vás zajímat:

Petra (60): Zatímco doktoři bojovali o můj život, já jsem prožívala něco neuvěřitelně krásného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Další články