Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Maminčin odchod přišel zcela nečekaně. Nikdy se pořádně nepřišlo na to, proč vlastně přestala dýchat. Našli ji v lese bez známek života. Podle dostupných informací se zkrátka udusila. Zemřela na místě, kam jsme už od mého dětství chodily společně. Byl to náš oblíbený palouk.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeněk (35): Mojí vášní je fotografování. Při jedné výpravě jsem zavadil o prazvláštního muže

Věřila jsem, že v lese žijí skřítkové

Po mámině odchodu jsem téměř všechen volný čas trávila právě v onom lese. Jeden by řekl, že je morbidní chodit na místo, kde zemřela blízká osoba. Mně to ale pomáhalo najít v sobě smíření. Les se nacházel pár kilometrů od našeho venkovského domku. Dokázala bych jím projít i se zavázanýma očima. Znám nazpaměť každý strom, kapradí či borůvkový háj.

Jako malá jsem věřila, že v lese žijí skřítkové, a myslela si, že mě tajně pozorují. Šla jsem vždycky stejnou trasou, vyšlapanou cestičkou mezi obrovskými břízami. Blížil se rok od maminčina úmrtí. Hřbitov jsem vynechala a šla jí položit květiny na náš palouk. Pobrukovala jsem si oblíbenou písničku a vzpomínala na to, co všechno jsme spolu prožily.

Mohlo by Vás zajímat:

Soňa (34): Nedokázala jsem se smířit s máminou smrtí. Dokud nepřišel onen večer

Ve snu jsem nemohla dýchat

Uprostřed palouku se nacházel velký pařez obrostlý mechem. Zde maminka vydechla naposledy. Usedla jsem vedle něj, položila květinu a brečela. Byl to pláč spojený s velkou bolestí a zármutkem. Neměla jsem ponětí o čase. Možná uběhly i hodiny. Samým vysílením jsem na místě usnula.

Zdál se mi sen, že jsem na palouku a jdou ke mně skřítkové. Dva červení a jeden černý. Ti dva červení byli hodní. Černý se začal ironicky smát. „Tak kde máš maminku?“ chechtal se škodolibě. „Jestli chceš, pošlu tě za ní,“ řekl lstivě. Ve snu jsem mu odpověděla: „To bys dokázal? Vzít mě za maminkou?“ On jen kýval hlavou.

Pak se mužík schoval za strom. Já jsem najednou nemohla dýchat, jako by mi někdo ucpal nos i ústa. Nohy jsem měla jako z kamene. V tu chvíli bych dala cokoliv za trochu kyslíku. Pak jsem uviděla přicházet maminku. Křičela na skřítka: „Přestaň! Vždyť nemůže dýchat!“ V tu ránu jsem se probudila.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (45): Vidina nelhala. Syn díky ní odhalil hrůzné okolnosti exmanželovy smrti

Do onoho lesa už raději nechodím

Stále jsem se nemohla pořádně nadechnout. Seděla jsem nehybně vedle pařezu. Chtěla jsem si stoupnout, ale nohy jsem měla jako z olova. Asi křeč, proběhlo mi hlavou. Děsil mě pocit, že nemohu dýchat. V tu chvíli jsem viděla, jak se něco černého pohnulo v křoví.

Skoro jsem začala věřit, že skřítci skutečně existují. Trvalo mi velmi dlouho, než jsem byla schopná pořádně dýchat. Domu jsem šla snad celou věčnost, pořád jsem se zadýchávala. Vyčerpáním jsem padla do postele. Čekal mě další sen.

Byl o tom, jak moje matka zemřela. V lese se pohyboval někdo nebo něco, co ji zabilo. Myslím, že mě mělo potkat totéž. Nikdy pravděpodobně nezjistím, co se tam ten osudný den událo. Od té doby chodím za maminkou raději na hrob.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Na hřbitově jsem potkal zvláštní dívku. Málem jsem se do ní zamiloval, než jsem zjistil mrazivou skutečnost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.