Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život

Lea (42): V lese nás s kamarádkou pronásledovalo neznámé stvoření. Málem jsme přišly o život
Zdroj: Freepik

Lea se s kamarádkou vydala do lesa, aby nasbíraly nějaké houby. Už od začátku slyšela kroky, jako by za nimi něco šlo. Nebyl to ovšem člověk, ale nějaké zvíře. A Lea vycítila, že určitě nemá dobré úmysly.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 25. 05. 2021 15:00

Budou to dva roky, co jsme s kamarádkou Jiřinou (44) zažily něco nevysvětlitelného. Vyjely jsme do křivoklátských lesů na houby. Tam jsme narazily na něco, co se nás snažilo vyhnat.

Slyšela jsem za sebou zvířecí kroky

Velmi jsem se těšila na odpoledne v lese. S Jiřinou jsme byly poslední týdny zavřené v práci a hlava si žádala odpočinek. Jakožto vášnivé houbařky jsme měly jasno v tom, jak společný den strávíme. Jiřina cestou lesem napsala zprávu manželovi, co má udělat k obědu.

Já se kochala přírodou a tím klidem, který tam panoval. Jiřina měla pořád v ruce mobil a šla přede mnou. Najednou jsem za zády ucítila pohyb. Intuitivně jsem se otočila, ale nikoho jsem nespatřila. Ovšem pocit, že tam někdo nebo něco je, byl stále intenzivnější. Slyšela jsem nějaké kroky. Nikoli lidské, ale zvířecí.

Chvíli jsem šla otočená zády k Jiřině, abych zjistila, co nás pozoruje. Podle pohybu listím trávy a větviček se zdálo, že je to velký pes. Stopy za sebou sice nenechával, ale ty pohyby by tomu odpovídaly. Zastavila jsem se a zadupala. Zvuky ustaly. Jenže podle trávy, která se slehla na zem, to vypadalo, že zvíře neuteklo, ale jen si sedlo.

Cítila jsem, že každou chvílí po nás skočí

Dostala jsem strach. Otočila jsem se k Jiřině a vyzvala ji, aby přidala do kroku. ,,Ukliď už ten mobil. Něco za námi jde, musíme zmizet. Dělej!“ vyzvala jsem ji. Vystrašeně na mě pohlédla a na nic se neptala. Přidaly jsme do kroku, skoro jsme běžely. Průběžně jsem se za sebe ohlížela. Zřetelně jsem slyšela, jak tlapy těžkopádného zvířete dopadají na zem.

Přidalo se k tomu hlasité vrčení. Zvuky se blížily neskutečně rychle. V hlavě jsem odpočítávala, kdy mi ta nestvůra skočí na záda. Musela být už zatraceně blízko. Přestože jsem nic neviděla, ve chvíli, kdy mi bylo jasné, že zvíře zaútočí, jsem strhla Jiřinu na zem. ,,Co děláš? Jsi normální?“ vyjekla na mě.

,,Psst! Podívej se tamhle,“ pobídla jsem ji a ukázala prstem. Před námi stálo velké mraveniště, které se pod tíhou neviditelného stvoření rozpadalo. Představte si, co se stane, když si pes lehne na hromadu hlíny. Přesně to jsme teď mohly sledovat. Jiřina se vylekala a odmítala v cestě pokračovat. ,,Kašleme na houby, jdeme domů,“ prosila mě.

Byl to prý duch velkého černého psa

Vydaly jsme se na cestu zpět. Procházely jsme kolem skalního útvaru, kde jsme zaslechly dětské hlásky. Jako by nedaleko pištělo padesát malých dětí. Zarazily jsme se a šly se podívat blíž. Dost nás znervózňovalo, že i když nic nevidíme, dětské hlasy slyšíme jasně. Nebyl čas to zkoumat, protože se znovu blížilo to zvířete. ,,Konec srandy. Až řeknu tři, běžíme z lesa, rozumíš?“ řekla jsem Jiřině.

Když jsme se ocitly mimo porost, oběma se nám značně ulevilo. Lehly jsme si celé udýchané na zem. ,,Teď mi řekni, co to jako mělo být?“ ptala se rozladěně kamarádka. Až doma jsme začaly pátrat. Dozvěděly jsme se, že v těch místech měla kdysi stát vesnice, která zanikla během třicetileté války. Pověst říkala, že pokud někdo uvidí ducha černého psa, má se mít na pozoru. V lese totiž střeží tajemství. Podle všeho je životu nebezpečné se s ním utkat.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Moderátorka Soňa Porupková prodělala rakovinu kůže: Na podezřelé znaménko mě upozornila až maskérka

Související články

Další články