Facebook
Instagram
Magda až po svatbě zjistila, jakou udělala chybu. Vysněné hnízdečko lásky se totiž rychle proměnilo v jeskyni plnou nepořádku. Její manžel Radek si totiž myslí, že oblečení patří na zem a o domácnost se má starat jen žena.
S Radkem (25) jsem se seznámila online, přesněji řečeno přes jednu z her. Společně jsme dobývali virtuální vesmíry a mezi tím jsme vedli rozhovory na různá témata. Pak jsme se přesunuli z hry na sociální sítě. Trvalo to několik měsíců. "Co se setkat v reálu? Přece žijeme ve stejném městě," napsal mi jednoho dne. Pamatuji si, jak mi rychle bilo srdce.
Domluvili jsme si rande
Nakonec jsme si vybrali kavárnu v centru města. Poznávacím znamením mělo být to, že každý z nás bude mít tričko s logem naší hry. Do kavárny jsem přišla jako obvykle trochu pozdě, protože přesnost nebyla mojí silnou stránkou. Radka jsem si nejdříve nevšimla. Dokonce jsem si pomyslela, že na mě nečeká, což by se mi nestalo poprvé.
Nicméně to nebyl ten případ. Seděl v rohu, sledoval mě s úsměvem a v ruce držel růži. Mou oblíbenou kytku. Takže poslouchal... nebo spíše četl pozorně. Byl to vysoký, téměř dvoumetrový muž s dlouhými blond vlasy, které měl svázané v culíku. Měl také pečlivě upravený vous, což mu dodávalo drsný půvab. Vypadal trochu jako dobrý pirát – pokud takový pirát ovšem existuje.
Potvrdil to, co občas psal v chatech, že pracuje jako IT specialista ve velké korporaci. Navíc studoval na univerzitě další obor, který by mu mohl pomoci v práci. Ve volném čase hrál hry, běhal a jezdil na kole. Bydlel s rodiči, kteří mají dvoupatrový dům, takže tam má samostatný pokoj se svou vlastní koupelnou a kuchyní.
Já jsem právě dokončovala studium anglické filologie a doufala, že budu pracovat ve škole nebo jako překladatelka. Kromě studia a práce, protože jsem také pracovala jako servírka, jsem trávila čas hraním her nebo jízdou na kole. Bydlela jsem na koleji. S běháním nemám a nikdy mít nebudu nic společného. Když jsem mu to řekla, smál se.
Pozval mě na romantický výlet
Od té doby jsme se pravidelně setkávali na různých místech. Někdy jsme šli do kina, jindy na večeři do hezké restaurace nebo tančit do klubu. Kromě toho jsme jezdili na cyklistické výlety a samozřejmě hráli hru, která nás spojila. Také jsem navštěvovala Radkův dům a musím přiznat, že jsem se s jeho rodiči velmi spřátelila.
Jednoho dne přišel Radek se zajímavým návrhem. "Magdo, co takhle vyrazit na víkend k nějakému jezeru? Pronajmeme si chalupu, bude to skvělé," pronesl vesele a srdce mi začalo bušit rychleji. Měla to být velká romantika jen pro nás dva. Dosud jsme se viděli ve městě nebo u něj doma, někdy jsem zůstala přes noc, ale teď jsme měli být celý víkend sami. "Jasně, skvělý nápad," souhlasila jsem nadšeně.
A tak jsme šli. Procházeli jsme se na břehu jezera. Opalovali jsme se a trochu plavali, protože počasí nám přálo. Večer jsme si něco ugrilovali a pak se dívali na hvězdy. Vášnivé chvíle, ke kterým docházelo nejen v noci, nás rozhodně sblížily.
Požádal mě o ruku
Pak náš vztah pokračoval. Pracovali jsme, studovali a trávili dny jako obvykle. Jednoho dne, když jsem přišla k Radkovi na večeři, vzal mě do obývacího pokoje, kde seděli jeho rodiče. Byla jsem překvapená, ale nic jsem neříkala. Poklekl a požádal mě o ruku. Vůbec jsem to nečekala. Takové překvapivé příběhy jsem viděla jenom ve filmech. A najednou se něco takového stalo mně! Souhlasila jsem a hodila se mu kolem krku.
Po svatbě jsem se k němu nastěhovala, ale jen na krátkou dobu, protože se ukázalo, že jeho rodiče mají byt ve městě. Dosud ho pronajímali, ale teď měl být náš. Naše vlastní hnízdo. Těšila jsem se na to, protože i když byl Radkův pokoj u rodičů velký a měl vlastní kuchyň a koupelnu, bylo úplně něco jiného žít sami než s tchány. Tchyně byla moc milá, každou chvíli se zastavila a zeptala se, jestli něco nepotřebujeme. Jen jsem prostě uvítala víc soukromí.
A pak konečně přišel ten okamžik, kdy jsme zabydleli. Byl tam nějaký nábytek, který prozatím stačil, takže jsme nemuseli zařizovat prakticky nic. Vlastně jsme jenom trochu vymalovali. Ale jak jsem byla až dosud spokojená, teď to skončilo. Rychle se ukázalo, že moje trápení začíná...
Spatřila jsem ho v jiném světle
Když jsme začali bydlet spolu a sami, zjistila jsem, že můj manžel je úplně jiný člověk. Chodil domů dříve než já. Proto mě po otevření dveří čekalo překvapení. Mohla jsem sledovat, krok za krokem, jak se Radek vrátil domů z práce. Už v předsíni byla na zemi košile, pak kalhoty, ponožky... Tyto drobné stopy mě dovedly ke křeslu, kde seděl a hrál. Nejdříve jsem to považovala za vtip a sbírala jeho věci, ale časem mě to začalo štvát.
Museli jsme si o tom promluvit. "Radku, nemůžeš jen tak nechat ležet oblečení na zemi. Je to odporné. Upřímně řečeno, nebudu po tobě všechno uklízet," nadhodila jsem. "Budeš," řekl krátce. Vykulila jsem oči. "Ženy jsou na to. Neotravuj mě," mávl rukou, jako by odháněl mouchu, a dál hrál.
Samozřejmě jsem se rozzuřila a pohádali jsme se. Pak přestal házet oblečení na zem. Vydrželo mu to možná týden, poté se k tomu vrátil. Takže jsme měli další hádku a další přednášku o místě ženy v domácnosti.
Uplynulo pár měsíců a atmosféra u nás doma začala houstnout. Můj manžel byl nejen nepořádný, ale také lehkovážný. Nejenže házel oblečení kolem sebe, ale ani nemyl nádobí a neuklízel. Vlastně nedělal nic. Měla jsem pocit, jako kdyby se ke mně nastěhoval úplně cizí člověk. Jak je možné, že jsem tohle všechno předtím neviděla? Měla jsem pocit, že jsem v noční můře, ze které se nemůžu probudit...
Nejsem nikoho služka!
Pak mi došlo, proč jsem tchyni potkávala tak často, když jsem se vrátila domů z práce. Nepřišla mě pozdravit a zeptat se, jak se mám. Prostě uklízela po svém synovi. Proto jsem si nikdy nic nevšimla. O víkendech, kdy jsme byli doma, trochu pomáhal, ale teď nic.
Jednou jsem se vrátila z práce pozdě, protože jsme měli dlouhou poradu. Vešla jsem do bytu, přeskakovala trička, kalhoty a ponožky, a najednou se ozval hlas mého manžela. "Mám hlad..." řekl. "Víš, kde je lednice. Já musím ještě vyložit nákupy a trochu poklidit," namítla jsem. "Tvoje zatracená povinnost je udělat mi nejdřív jídlo!" vykřikl.
Myslela jsem, že zešílím vzteky. Najednou jsem měla vizi našeho budoucího života. Všude nepořádek, hádky a stres. V tu chvíli jsem se rozhodla, že už toho mám dost, že to už nebudu tolerovat.
Druhý den jsem si sbalila věci a přestěhovala se ke kamarádce. Jsem v procesu podání žádosti o rozvod, po pouhých šesti měsících manželství. Takhle se mnou nebude zacházet nikdo. Je jedna věc, kterou jsem si také jistá. Pokud bych se ještě někdy chtěla vdát, budeme nejprve žít sami, bez rodičů...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Vendula Pizingerová promluvila o těhotenství ve 48 letech: Lidé mi přáli postižené dítě a smrt
Související články
