Facebook
Instagram
Daniela pracuje v kavárně, kam pravidelně chodila jedna starší paní s kamarádkou. Jednoho dne Daniela viděla, že paní přišla sama a pláče. Nedalo jí to a dala se s ní do řeči...
I když jsem vystudovala vysokou školu, práce v kavárně mě naplňuje a neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Každý den jsem v kontaktu s lidmi a můžu pozorovat jejich malé příběhy, které se odehrávají nad šálkem kafe.
Ráda pozoruji lidi
V naší kavárně se denně objeví stovky lidí. Někteří jsou netrpěliví a pospíchají, takže si koupí jenom kafe do kelímku. Jiní si to chtějí vychutnat, ti se usadí ke stolečku a relaxují. Některé z nich si už pamatuju dobře. Vím, kdo a jaké kafe pije, kdo se mnou prohodí pár slov, nebo jen mlčí, protože se třeba ráno ještě neprobral.
Baví mě pozorovat, jaké mají rituály. Jeden pán zásadně míchá kafe lžičkou. Udělá si malý vír, do něj sype cukr a pozoruje, jak se rozpouští. Chodí k nám už dlouho, ale pokaždé fascinovaně kouká, jak drobné krystalky třtinového cukru mizí v tekutině.
Trochu mě mrzí přístup lidí, kteří si koupí kafe a pak koukají do telefonu. Než si vzpomenou, že mají před sebou šálek, musí jim to dávno vystydnout. Nebo si vůbec nevšímají, co pijí a telefon je zajímá víc...
Oslovila jsem smutnou paní
Speciální kategorií jsou starší lidí. Ti už podle všeho mají víc času a umí ocenit dobrou kávu. Posedí si u nás, pokecají a mají to snad jako společenskou událost. Tyto návštěvy mám ráda, protože hýří skvělou náladou a elánem, který spoustě mladších chybí.
Dlouho k nám chodí dvě elegantní starší dámy. Vždy byly hezky oblečené a nechyběl ani krásný šátek kolem krku. Nikdy jsem nezapomněla pochválit jim outfity. Ony se pak pýřily a bylo vidět, že jim to dělá dobře. Nedávno ale přišla jenom jedna z nich. Sedla si smutně ke stolku v rohu a ani si nic neobjednala. Jenom tam seděla. Koukala z okna a zdálo se mi, že se jí lesknou oči. Přemýšlela jsem nad tím, co mám udělat. Pamatovala jsem si, jakou kávu pije, tak jsem ji připravila a přinesla té paní. Viděla jsem, že brečí.
"Můžu vám nějak pomoct?" zeptala jsem se jí a přisedla si. Otřela si oči a smutně se na mě podívala. Pak mi řekla o své kamarádce, která leží v nemocnici, protože upadla na náledí a bouchla se do hlavy. Snažila jsem se ji vyslechnout a utěšit. Ona dál vyprávěla a když skončila, zdálo se, že se jí ulevilo. Pak mi poděkovala za společnost a odešla.
Mám novou kamarádku
Druhý den přišla ta paní znovu. Už měla lepší náladu a z dálky mi zamávala. Dala si svou obvyklou kávu a usedla ke stolečku. Když jsem měla chvilku čas, přistavila jsem se u ní a zeptala se na její kamarádku. "Už se má lépe, ale chvilku si ji tam ještě nechají," řekla. "To jsem moc ráda," odpověděla jsem a chtěla se vrátit k práci. Ale ta paní mi položila ruku na předloktí.
"Musím se vám omluvit, drahoušku, za ten včerejšek. A ještě jednou vám děkuji za to, že jste mě vyslechla," pronesla. Usmála jsem se a pohladila ji po ruce. Od té doby si spolu pravidelně povídáme a staly se z nás kamarádky. Musím říct, že na svůj věk, má docela zajímavé názory na chlapy. Ale o tom vám povyprávím někdy jindy...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
