Růžena (72): Mám tři děti, ale ani jedno mě nenavštěvuje. Udělala jsem někde chybu?

Růžena (72): Mám tři děti, ale ani jedno mě nenavštěvuje. Udělala jsem někde chybu?
Zdroj: Freepik

Růžena vždy toužila po velké rodině, proto měli s manželem tři děti. Těšili se na vnoučata i rodinná setkání. Nic z toho se ale nesplnilo. Místo toho se Růženě její děti vyhýbají. Kde se stala chyba?

Natálie Volfová
Natálie Volfová 19. 05. 2022 13:00

Když mi bylo pětadvacet let, narodil se mi syn Karel (47). Moc jsem si přála velkou rodinu, v následujících letech přišly na svět ještě dvě dcery - Kamila (45) a Radka (44). Všechny své děti miluji, proto nevím, co se stalo. Vůbec jim nestojíme za návštěvu.

Nevím, kde jsem udělala chybu

S manželem Milošem (75) máme velký dům na okraji Brna, kde žijeme sami dva. Je to neskutečně smutné. Před třiceti lety jsme ho stavěli s vidinou, že jednou tam budou třeba bydlet naše děti, nebo nás aspoň budou s vnoučaty často navštěvovat. Nic z toho se nevyplnilo. V obrovském domě jsme s Milošem sami a mě z toho zbyly jen oči pro pláč.

Svoje děti jsem nevychovávala nijak špatně. Věnovala jsem se jim, hrála jsem si s nimi a nikdy jsme spolu neměli žádný vážný konflikt. Snažila jsem se dětem ve všem vyjít vstříc, proto nerozumím, proč na nás s manželem zanevřely.

Vidím dcery jednou za rok

Když se Kamile a Radce narodily děti, vypadalo to ještě dobře. Nastěhovaly se i s rodinami nejprve k nám, takže jsme jim se vším pomáhali. Bydlely tam do té doby, než šla vnoučata do školky. Pak se to začalo všechno hroutit. Nejprve se odstěhovala Kamila, následně i Radka. Našly si vlastní bydlení.

Přesto jsem doufala, že nás budou stále navštěvovat i s vnoučaty. Nejprve to tak bylo, ale pak byly jejich návštěvy sporadičtější. Nejdříve se ukázaly jednou za měsíc, teď už je to jednou za rok. Pouze na Vánoce. Přitom ani jedna z nich nebydlí daleko. Odstěhovali se do Brna, autem je to ani ne půlhodina cesty.

Jsem smutná ze svých dětí

Se synem Karlem je to ještě komplikovanější. Kvůli práci se odstěhoval do zahraničí. Jeho sporadické návštěvy by se daly pochopit, ale i tak mě to mrzí. Když Karel odjížděl, narodil se mu syn. Ještě jsem ho stihla vidět jako miminko. Teď už je mu patnáct let a skoro mě nezná, protože jsme se naposledy viděli, když mu byly čtyři roky.

Je strašné, jak to všechno dopadlo. Z velké rodiny teď nemám nic. S manželem žijeme sami. I když ho mám pořád ráda, je to vlastně depresivní. Dala bych nevím co za to, aby se naše vztahy změnily a děti ke mně zašly aspoň na krátkou návštěvu. Tak ráda bych se znovu setkala s vnoučaty...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články