Hanka (59): Moc jsem se těšila na vnoučata. Když teď konečně jedno mám, žádnou radost necítím

Už od malička jsem měla ráda děti. Přišlo mi, že se v jejich přítomnosti mohu uvolnit a být sama sebou. Děti jsou takové bezprostřední a vždy vám řeknou, co si myslí. To jsem na nich měla ráda.

Mohlo by Vás zajímat:

Valerie (40): Dala jsem přednost svému životu před rodinou. Spousta lidí mě za to odsuzuje

Petr je můj jediný syn

Sama jsem nakonec měla jen jedno dítě – syna Petra (33). O muži, se kterým jsem si ho pořídila, ani nechci mluvit. Byl to špatný nápad se za něj vdát a doteď toho lituji. Když bylo Petrovi pět let, opustil nás a já o něm od té doby neslyšela.

Potom jsem už žádný vážnější vztah neměla. Nepotřebovala jsem ho. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsem už žádné další dítě neměla, ale to mi nakonec vynahradila moje práce ve školce. Tam jsem si dětí užila do sytosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Matouš (54): Přítelkyně pořád zachraňuje nezdárného syna. Teď do toho chce zatáhnout i mě

Přestěhovali se do Brazílie

Ač bych mohla říct, že jsem se nikdy v životě vyloženě netrápila, teď jsem tomu asi nejblíž. Na stará kolena jsem totiž zůstala úplně sama. Petr si před třemi lety našel přítelkyni z Brazílie. Chvíli spolu žili tady, ale pak se rozhodli odstěhovat do její vlasti.

„To mě tu doopravdy takhle necháte?“ ptala jsem se jich, když mi oznamovali tu hořkou novinku. „Ale mami, vždyť víš, že nás budeš moct kdykoliv navštívit, a navíc my budeme jezdit sem,“ ujišťoval mě. Na jeho slova už ovšem nedošlo. Mladí mají v Brazílii svůj život a vídáme se opravdu sporadicky.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (63): Snacha se ke svým dětem nechová férově. Jenže já jí nemohu nic říct

Vnuka téměř nevídám

Za ty dva roky, co žijí na druhém konci světa, jsme se navštívili jenom dvakrát. Poprvé, když za mnou přiletěli na Vánoce, aby mi oznámili radostnou novinku. „Budeš babička. Sofía je těhotná,“ řekl mi Petr. Byla jsem neskutečně šťastná. Konečně budu mít vnouče! Pak mi ale došlo, že ho skoro neuvidím, a moje radost byla ta tam.

Samozřejmě, že když odjížděli, slibovali mi, že se budeme vídat a budeme si často volat přes počítač. Ale nic z toho pořádně nevyšlo. Přišel covid, zavřely se hranice a já zůstala odstřižená od rodiny. Minulý rok v létě se synovi a snaše narodil syn a já za nimi ani nemohla přijet na návštěvu.

V kontaktu jsme zůstávali jen přes počítač. Teprve letos jsem vnoučka viděla poprvé naživo. Bylo to úžasné, z Brazílie se mi vůbec nechtělo. Nakonec jsem ale musela odletět. Vidina toho, že nemám tušení, kdy je znovu uvidím, mě ubijí. Tak moc bych chtěla být s nimi. Kéž by se to dalo nějak zařídit.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (49): Propadla jsem plastikám, abych byla krásná. Manžel teď se mnou nechce nic mít

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.