Facebook
Instagram
Jirka se s dcerou neviděl víc než dvacet let. Na jejích osmnáctinách se nepohodli a vztah mezi nimi ochladl na bod mrazu. Dohromady je teprve nedávno svedla úplná náhoda.
Naposledy jsem se svojí dcerou Lenkou (38) mluvil před dvaceti lety. Je to smutné, ale je to tak. A mohu na sebe hned prozradit, že to byla moje chyba.
Narodila se nám, když mi nebylo ani devatenáct
Lenka se narodila, když mi bylo sotva 19 let. Se svojí tehdejší přítelkyní jsme si nedali pozor, a když mi oznamovala, že je těhotná, bylo to jako v nějakém špatném snu. Neměl jsem dodělanou ani střední školu, jak bych se mohl postarat o dítě? Přemlouval jsem ji tehdy, aby šla na potrat, ale ona o tom nechtěla ani slyšet. Prý bychom měli být šťastní, vždyť dítě je dar. Já jsem s ní ale nemohl víc nesouhlasit.
Tehdy jsem se zachoval jako největší zbabělec a rozešel se s ní. Řekl jsem jí, že alimenty jim posílat budu, ale na výchovu dítěte se necítím. Chtěl jsem si užívat života, a ne se takhle brzo uvázat k miminu. Trávit svoje nejlepší léta přebalováním a utíráním.
Lenka mi řekla, že mě už nechce nikdy vidět
Co jsem řekl, to jsem taky dodržel. Peníze jsem nikdy nezapomněl poslat, ale o Lenčinu výchovu jsem se nestaral. Vídal jsem ji jen jednou ročně, a to na její narozeniny. Mezitím jsem si žil svůj život, do kterého Lenka ani moje někdejší přítelkyně nepatřily.
Nikdy jsem neměl výčitky, že jsem se na ně takto vykašlal. Ty přišly až s Lenčinými osmnáctými narozeninami. „Už tě nikdy nechci vidět, nejsi můj táta, jsi jen nějaký chlap, kterého potkám jednou ročně,“ řekla mi na oslavě. Trochu mě tím ranila, ale zároveň mi došlo, že má pravdu, a tak jsem její přání respektoval. Od té doby jsem ji neviděl, peníze jsem jí posílal do doby, než se postavila na vlastní nohy. Potom se mezi námi veškerá pouta zpřetrhla.
Dohromady nás svedla náhoda
Letos v zimě nás dohromady svedla úplná náhoda. Byl jsem nakupovat v obchodním centru, když jsem si všiml asi pětiletého chlapce. Bylo znát, že se asi ztratil, začínal plakat a já jsem se rozhodl ho odvést na informace, aby se našli jeho rodiče.
Když pak k informacím přiběhla jeho vyděšená maminka, už z dálky mi přišlo, že je mi něčím povědomá. A jak začala promlouvat na chlapce, došlo mi to. Byla to Lenka. Ona mě po chvíli také poznala, a proto jsem ji pozval na kávu. Její zlost vůči mně už nebyla tak velká jako před dvaceti lety, takže jsem se dozvěděl, že je vdaná, má dvě děti a dobrou práci. Od té doby se s její rodinou pravidelně jednou měsíc stýkám. Díky této náhodě jsem si uvědomil, jak mi v životě chyběli.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
