Elena (35): Zatajila jsem příteli hrůzný zážitek z minulosti. Teď se bojím, jak to společně zvládneme

Čas utíká velmi rychle, přímo běží a od osudné noci, která mi změnila život, uběhlo přes deset let, ale ani tak dlouhá doba nedokázala smazat úplně všechno. Tato událost mi stále ovlivňuje život, ale já toho začínám mít plné zuby.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (32): Přítel mě po rozchodu pronásleduje. Musela jsem zvolit krajní řešení, abych se ho zbavila

Když jsem šla z práce, stalo se mi něco hrozného

Abych se dostala k jádru věci. Když mi bylo 25 let, šla jsem večer z práce domů. Takto pozdní návraty pro mě nebyly výjimkou, proto jsem ani neměla strach. Ten jsem ale mít měla. Když jsem byla tak v polovině cesty na autobusovou zastávku, zjistila jsem, že mě sleduje nějaký muž.

Nejdřív jsem si z toho nic nedělala, ale brzy jsem hodně znervózněla. Šel totiž stále za mnou. To už jsem přidala do kroku, skoro jsem běžela, ale nebylo mi to nic platné. Doběhl mě a já jsem se mu neubránila. Byl o hodně vyšší a silnější než já. Znásilnil mě.

Když jsem to několik dní poté šla oznámit na policii, dozvěděla jsem se, že nejsem jediná. V té době v našem městě řádil muž, který si takhle vyhlížel mladé holky, co jdou samy v noci domů. Jelikož případů znásilnění a obtěžování přibývalo, policie zveřejnila v televizi pachatelovu podobu a doufala, že se ozve někdo, kdo ho pozná. A také ozval, do měsíce a půl se viník našel.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (35): Nevěřila bych, co se skrývá pod přítelovou maskou gentlemana. Oči mi otevřel až osudný večer

Od té doby se bojím mužů

I když to dopadlo vcelku dobře, tak mně moji zkušenost z paměti nikdo nevymaže. Budu s ní muset žít do smrti. A právě to začalo čím dál častěji ovlivňovat můj každodenní život. Bála jsem se kamkoliv jít po tmě sama. Rodiče nebo kamarádi mě museli z práce vyzvedávat, sama domů bych se asi nedostala.

Podobně to ovlivnilo i můj vztah k mužům. Navázat s nimi kontakt nebo mít vztah bylo čím dál těžší. Když jsem šla například na rande, bylo to vždy v pořádku jen do doby, než se mě daný muž snažil dotknout. Vadilo mi i držení za ruku. Když se o to někdo pokusil, vždy jsem ucukla. Každý muž si to vzal osobně, myslel si, že o něj nemám zájem. Ani jednomu jsem nikdy neřekla o svém hrůzném zážitku. V té době mi začalo docházet, že mám velký problém, který bych měla řešit, a tak jsem zašla k psychologovi.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (26): Kamarád byl smutný ze své přítelkyně a já ho chtěla povzbudit. Zvrtlo se nám to

Teď řeším velké dilema

Ten mi velmi pomohl. Už netrpím takovými úzkostmi, jaké jsem měla dřív. Dokonce jsem si před rokem našla přítele, u kterého mi nevadí, když mě chytí za ruku nebo mě políbí. Na sex mezi námi ale ještě nedošlo. A toho se právě bojím. Děsí mě, jak budu reagovat. Nechci, aby to mezi námi skončilo, ale na druhou stranu se bojím mu říct, co se mi před deseti lety stalo.

„Co když se kvůli tomu se mnou rozejde?“ přichází mi neustále na mysl. Mám pochybnosti, co dělat dál. To, že bych ztratila jediného muže, kterého jsem dokázala mít ráda, bych asi nezvládla.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (24): Nechtěné dítě jsem dala k adopci. Okolí mě týrá svými předsudky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.