Facebook
Instagram
Paní Milada má svého syna Davida velmi ráda. Když si domů přivedl novou přítelkyni, nic nenamítala. Teď ale Milada musela na pár měsíců do nemocnice. Během její nepřítomnosti se doma leccos změnilo.
S manželem jsme vždy chtěli hodně dětí, bohužel se mi dlouho nedařilo otěhotnět. Když se to povedlo a narodil se nám syn David (31), byli jsme šťastní. Další děti ale nemáme, a tak se všechna naše pozornost soustředila jen na Davida.
Mám syna velmi ráda
Už od jeho narození jsem si vzala do hlavy, že ho nebudu nijak rozmazlovat a neudělám z něho mamánka. Obávala jsem se, že když je jedináček, bude nás to s manželem k rozmazlování svádět. V rámci výchovy jsme udělali všechno a jak nejlépe jsme mohli. Teď, když je David dospělý, si myslím, že se nám to povedlo.
Rozhodně jsem nijak nežárlila, když nám přišel představit přítelkyni Nikolu (30). Ani by mě nenapadlo házet jí klacky pod nohy. Myslela jsem si o ní, že je velmi příjemná a přátelská a doufala jsem, že jim to spolu vyjde. Bohužel, po půl roce se můj názor na ni radikálně proměnil.
Musela jsem na operaci
Bydlíme ve velkém dvougeneračním domě. První patro obývám já s manželem, druhé patří Davidovi a ve třetím jsou společné prostory. Když za námi David přišel, jestli by si mohl Nikolu nastěhovat k sobě, nic jsme nenamítali. Náš dům je navržený tak, aby tam bydleli dvě rodiny. Prvních pár měsíců soužití bylo bezproblémových.
První potíže nastaly, když jsem musela odejít do nemocnice. Již delší dobu jsem měla naplánovanou operaci kyčelního kloubu. Mám s tím dlouhodobé problémy a v nemocnici mi ho měli vyměnit. Operace se povedla dobře, ale rekonvalescence byla delší, než se předpokládalo. A tak se můj pobyt mimo domov protáhl.
Doma mě čekalo překvapení
Byla jsem pryč skoro tři měsíce a už jsem se velmi těšila na návrat domů. Na svoji postel i na svoji kuchyň, konečně zase můžu být paní domu, myslela jsem si. Doma mě ale čekala studená sprcha. Ve třetím patře mám pokoj s knihami, kde si ráda čtu, ale když jsem tam po návratu zamířila, nestačila jsem se divit. Pár mých knih zmizelo. Hned jsem se šla zeptat manžela, jestli o tom něco neví. Řekl, že ne a ať se zeptám mladých.
„Nevíš, kam zmizely knihy z mého pokoje?" zeptala jsem se Nikoly, když jsem na ni narazila. „Myslíš ty, co se tam válely na zemi? Ty jsem darovala do knihovny, myslela jsem si, že už je číst nebudeš," řekla mi. Opravdu mě zaskočila a hodně mě naštvala. Jak si dovolila takto narušit můj prostor? Stačí pár měsíců a už se u nás rozvaluje jako nová paní domu...
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
