Pavla (62): Měla jsem jeden velký sen. Syn ale přišel s něčím, co ho rozmetalo na kusy

S manželem Gustavem (64) bydlím ve velké rodinném baráku na kraji Prahy. Už když jsme si ho skoro před třiceti lety kupovali, bylo nám jasné, že z něj časem vytvoříme dvougenerační dům tak, aby náš syn Petr (35) měl kde žít, až si pořídí rodinu.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (28): Zamilovala jsem se až po uši, pak jsem zjistila, že s přítelem nemůžu bydlet

Syn s rodinou se nastěhoval k nám

Dopadlo to přesně tak, jak jsme předpokládali. Když si Petr před patnácti lety našel přítelkyni, na chvíli se odstěhoval. Když ale po pár letech zjistili, že čekají první přírůstek do rodiny, neváhali jsme a nabídli jim možnost bydlet s námi v našem domě.

Během roku a půl prošel barák náročnou rekonstrukcí. Udělali jsme z něj v podstatě dva domy s oddělenými vchody. Měli jsme tedy společnou zahradu, ale to nikomu nevadilo. Petrova manželka Lenka byla nadšená, těšila se k nám, protože věděla, že děti potřebují dobré zázemí, a to jim nový dům mohl poskytnout.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (34): Netušila jsem, jak velký problém má přítelova matka. Dokud jsme s ní nezačali bydlet

Mladí mi přišli oznámit své plány

Soužití nám takto fungovalo dlouho. Petrovi s Lenkou se narodily další dvě děti a mně se moc líbilo, jak bylo u nás v domě pořád živo. Moc jsem si naše rodinné uspořádání oblíbila a za žádnou cenu bych ho neměnila. Nedávno ale přišel Petr s Lenkou s návrhem, který nemůžu přenést přes srdce.

„Rádi bychom se odstěhovali,“ oznámili mi. „Není to nic proti vám, jen bychom teď rádi bydleli víc po svém a v jiné čtvrti. Rozhodli jsme se proto vzít si hypotéku na svůj vlastní dům. Chtěli bychom se do roka odstěhovat,“ dokončil Petr.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (61): Snacha je sobecká kariéristka. Vůbec nechápe, jak tím vnukovi ubližuje

Nedokážu se s jejich rozhodnutím smířit

V tu chvíli jako by mě polili studenou sprchou. Nemohla jsem uvěřit tomu, co doopravdy říkají. Myslela jsem si celou dobu, že se jim u nás líbí. Stále přemýšlím, co jsem mohla udělat jinak, abych zabránila jejich stěhování. Přijde mi totiž dost nezodpovědné. Mají tři děti a chtějí si brát hypotéku. Nebylo by jim lépe, kdyby to zůstalo tak, jako to bylo doteď?

Největší strach mám ale z toho, že je i svá vnoučata přestanu vídat. Budou k nám jezdit jen na sporadické návštěvy, které budou čím dál kratší. Bojím se, že tenhle šok neunesu. Nechci prostě o ně přijít a nevím, jak jim to říct.

Mohlo by Vás zajímat:

Zita (33): Tchyně našla originální způsob, jak se nám vetřít do domácnosti. A já jí na to nemůžu nic říct

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.